V první jízdě hned plaveme a tenhle víkend to nebude naposledy. Naštěstí se blíží naše silná disciplína, večírek. Dneska to bude velký. Martina s Kristýnou slaví narozky a TT veze plnou tašku ohňostrůjných propriet.
Věže ticha - kruhová stavba podobná obří studni, zbudovaná dle zásad sado-maso na kopci. Na vrcholek byla umístěná čerstvá nebožákova mrtvolka v pozici volně sedícího střelce a opodál vyčkávající duchovní osoba střežila, kteréže to očko vydloubne hladový ptáček umrlcovi první. Dle tohoto skutku, pak byla předpovězena další pouť nebožtíka po onom světě. Levý – OK, pravý – do peklíčka nebo naopak, teď nevím.
Vrchol je pokořen, ať žije další vrchol. Naše cesty povedou dál, močálem černým, kolem velkých skal, k další Samici. Jen musíme připravit víc medailí, touha pokořitelů, kteří nepatří do našeho týmu, po umělecky vypracovaných medailích, je veliká.
Výsledky z Čunova jsou daleko za očekáváním. Ze všech osmi jízd slalomu i sprintu stála za něco snad jen ta druhá v šestkovém slalomu. Ach jo.
[2:54] Štastnou shodou okolností se na startu seřadily obě posádky TunelTeamu za sebou s minutovým odstupem a bylo tak možné poměřit aktuální výkonnost.
Takže, sejdeme se v 10:00 na parkovišti U kapličky, tedy pod bobovou dráhou v Peci. Odtamtud přes Růžovou horu na vrchol do poštovny. Sestup Obřím dolem.
Ač závod vyšel parádně (25. místo ve slalomu a nějaké ty body i ze sprintu), nedá se to srovnat s tempem nasazeným na večírku.
Původně jsem si chtěl nechat tuhle vtipnou historku pro sebe, ale jelikož o samotném závodě není moc o čem psát, pootevřu vrátka do kuchyně našeho zázemí. Mohlo se klidně stát, že sobotní závod prostojíme na břehu v gumě s kyselejma ksichtama.
Sraz v Ostravici byl naplánován na 12:00 chacharského času a kupodivu ho dodrželi všichni, zhruba ve 12:07 už sedíme na vyhřáté zahrádce a doplňujeme vitamín „B“.