V jednu chvíli byl na place Ondra dokonce s ručníkem v ruce, měl jsem strach, že ho chce hodit do kruhu pro vhazování a skrečovat utkání. Ale ustál to důstojně, jen s několika hrubými výrazy na adresu surovce.
Trať vypadá jako vždy, podezřele. Jako u holiče, samá vlásenka. Pro dnešek si opět měníme posty. Posledně se Martina s Kristýnou ve Vrbném málem popraly, tak jsme je radši rozsadili. Kris s Honzou na háku, já a Martí vzadu.
Vrchol Velké Deštné byl ze základního tábora dobyt za hodinu a čtvrt. Zřejmě dobrej oddíl...
Nálada je výborná, jen Kris má nějaké pnutí v krajině břišní a naštěstí marně se snaží přenést nervozitu i na zbytek posádky. Není se ale čeho bát, minulý týden jsme poctivě trénovali a nemělo by nás nic ohrozit.
[2:54] Štastnou shodou okolností se na startu seřadily obě posádky TunelTeamu za sebou s minutovým odstupem a bylo tak možné poměřit aktuální výkonnost.
Hned od první jízdy se ujala vedení tréninku Martí. Směrovala nás do povodek a protivodek, jakoby se nechumelilo a vůbec nepochopila, že Vašek její výklad nestíhá chápat a pokaždé má tendenci jet přesně na druhou stranu.
Sraz je v 10:00 na konečné autobusů před hotelem Orlice, potom všichni vyrazíme po červené do Luisina údolí a dál po zelené na Velkou Deštnou.
V první jízdě hned plaveme a tenhle víkend to nebude naposledy. Naštěstí se blíží naše silná disciplína, večírek. Dneska to bude velký. Martina s Kristýnou slaví narozky a TT veze plnou tašku ohňostrůjných propriet.
Vrchol je pokořen, ať žije další vrchol. Naše cesty povedou dál, močálem černým, kolem velkých skal, k další Samici.