Stačí opravdu málo. Například výměna pouhé poloviny posádky znamená v případě TT skok o několik desítek pozic vpřed.

Do sobotního sprintu jsme nastupovali s vědomím zanedbaného pátečního tréninku, a to jak na kanále, tak v Route 66. To první z časových a vzdálenostních důvodů, to druhé z čistého lajdáctví některých z nás, protože Lukáš pařil už den předtím a výdrž měl podle toho. Po prvních pár metrech bylo jasné, že na bednu to nebude. Navíc vepředu seděli dva leváci (to není urážka, jen profesní zařazení) a polovinu kormidelníků tvořili háčci. Takto zajímavě vyladěnou sestavu lze namíchat jedině jako kombinaci hrubé síly TunelTeamu a rutinérství RK Stan.

Na druhé kolo sprintu ukecala Martina Lukáše, aby si nalámal nohu pod buřt na pravé straně, vždyť jde stejně za chvíli na operaci a tam mu jí budou předělávat kompletně. Osobně mi ta druhá jízda přišla lepší, ale fotobuňky to viděly jinak a pohoršily nám o tři vteřiny. Tedy po sprintu umístění v polovině startovní listiny, letošní již třetí deváté místo. Náladu zachraňoval Martin slovy „my jsme profíci slalomáři, čert ví co ty bobuláři zobou, že jim to tak jede“.

V přestávce mezi sprintem a slalomem šel Lukáš smočit pomeranče do kanálu, což byl důvod k vybalení házečky, ale po krátkém rozpádlování získal sebedůvěru i kontrolu nad plavidlem a záchrany nebylo třeba.

Snad jedině kombinace přemotivování, silného protivětru a nedostatku fanoušků způsobila, že jsme v první jízdě chytili dvě padesátky a museli tak napnout veškeré síly do jízdy druhé. A ta vyšla parádně. Až do střední části šlo všechno hladce. Nádherné zavěšení do protivodné šestky hned po výjezdu z prdele (tak se prý říká skoku pod mostkem), ucházející traverz na sedmičku. Po zkušenosti z první jízdy, kdy jsme zde měli co dělat, jsem to vyhnal trochu výš, až to vypadalo, že chceme zpátky na start druhým ramenem. A pak se to stalo. Nejdřív jen tak ostýchavě, potichu, ale potom pořádně nahlas Martin zařval. „Dolů!“ Fanynky si trhaly trička a velební kmeti lovili v paměti, kdy se to stalo naposledy, vždyť při každé jízdě jen zarputile mlčí, a teď dokonce celé slovo. To nás nakoplo, do cíle dojíždíme jen se dvěma šťouchy, což stačí na skvělé páté (5.) místo. Z českých posádek jsme dokonce druzí, v ženách by to byl také druhý flek a v kategori mix bezkonkurenčně první. Hustý.

Výborně naladěni vyrážíme odpoledne na hokej do restaurace Rotunda. Hra stála za prd, ale souboj dvanáctek Plzeň a Šariš vyhrál jednoznačně slovenský borec, protože tak smradlavou Plzeň jsem snad nikdy nepil. Zkusil jsem pro jistotu dvě, jestli to třeba nebyla špinavá sklenice, ale nebyla. A naopak na první pohled outsider příjemně překvapil, nebo minimálně neurazil. A to je asi tak všechno, co jsem vám chtěl sdělit.

Jo, vlastně ještě něco: Vítku, Václave, chce to trochu potrénovat, protože vlevo to jede :-)

Honza, 4.5.2009

• Výsledky slalom
• Výsledky sprint
• Výsledky ostatních disciplín