Po událostech z Trnávky jsme založili prozatímní posádku Berušky v Tunelu. Jelikož bychom rádi dosáhli na prvních společných závodech alespoň pro nás dobrých výsledků, vzali jsme závody ve Vrbném zodpovědně a už týden předem jsme se vydali na Vltavu trénovat. K tomu potřebujeme i jiné aktivity, jako třeba jízdu na bruslích, nebo zdoláváni divoké vody na kánoi kvůli trénováni náklonů. A to zejména náklonů mých a Vaška, jak jsem později pochopila.

Byli jsme předem domluveni, že se všichni sejdeme až na místě. Růžičkovi samozřejmě přijeli pozdě. První letošní večer ve Vrbném jsme zahájili večeří v restauraci přímo v obci. Tam také dorazili Ružičkovi v staronovém autě a všechny nás přesunuli do hospody u kanálu. I když to nebývá tak časté, Martí mě tentokrát musela do pití nutit. Večírek probíhal v duchu diskuzí o vysokoškolských titulech a vzdělávaní vůbec. K naší smůle bar zavřel velice brzo a ještě k tomu se pokoušeli Vaška a Honzu ošidit při poslední objednávce, místo 12 jim načepovali 10, samozřejmě za cenu 12. To Honza rychle vyřešil, asi při představě větší útraty a menší opice.

Kluci si koupili pár piv do zásoby a mohlo se pokračovat. Když už byla debata pěkně ostrá, Vaška to zřejmě přestalo bavit a začal zpívat. V zápětí se přidal i Honza. Na tom by nebylo nic divného, kdyby i zpěv nepřestal Honzu po chvilce bavit a nezačal dělat svou oblíbenou sojku. Nevím, co si o sojce mysleli vodáci u vedlejšího stolu, ale asi po půl hodině sojčení jsme se vydali definitivně do spacáků. Sojka ještě probudila par dětí v okolních stanech, ale jinak to bylo fajn.

Probuzení hlasitým bušením čímsi do čehosi na druhém břehu v časných ranních hodinách bylo zejména pro mě velice nepříjemné a musela jsem použít hned na úvod dne pár sprostých slov. Skutečnost, že voda tekla už od půl desáté, nás nechala klidnými a na vodu jsme se vydali až v půl jedenácté, kdy na kanále už vodu brázdila armáda. Vojáci tu měli výcvik speciálního plavání a zdolávání vodních překážek.

Hned od první jízdy se ujala vedení tréninku Martí. Směrovala nás do povodek a protivodek, jakoby se nechumelilo a vůbec nepochopila, že Vašek její výklad nestíhá chápat a pokaždé má tendenci jet přesně na druhou stranu. Občas jsem se do předem stanovené trasy zamotala i já a to už Martí trošku znervózňovalo a po několika jízdách i vytáčelo. Občas po břehu popoběhl Hájos a snažil se nás korigovat a udávat směr.

Kolem poledne se zjevila máma beruška. Pustila se do žhavé debaty o pojišťovnictví s Vaškem, netuše, že je schopen dohadovat se o věcech, kterým vůbec nerozumí, jen aby člověka vytočil. Musela jsem zasáhnout a tuto skutečnost jí objasnit. Následoval zasloužený hodinový odpočinek, po němž už trénování nebylo tak intenzivní, ale sečteno a podtrženo jsme si vyzkoušeli všemožné i nemožné kombinace.

Po raftování se Vašek s Honzou ještě na chvilku dobrovolně propůjčili Martí a jejímu singlu. Martí by byla dobrá trenérka. Kdyby kluci dělali větší náklony a vlny nebyly tak veliké, možná by i někam dojeli. Ovšem musím říct, že mají daleko více odvahy než já, protože já k vodě ani nešla. Na závodech se uvidí, kdo se neflákal a pádloval a kdo jen dirigoval ostatní.

Po všech vodních aktivitách nás opouští Hájos, Martí a máma beruška, my se vydáváme na bruslích směr ČB. Žadný pád ani srážka s jiným inlajnistou či cyklistou se nekonala a tak jsme mohli večer po nákupu v Globusu zaslouženě ugrilovat maso. Dnešní večer se obešel i bez sojky, na nás dost klidný večírek. Prý jsem mluvila 3 hodiny v kuse a bavila celý kemp, ale o tom nic nevím.

Všichni jsme doufali, že alespoň v neděli nás nevzbudí šílený zvuky. Omyl. Už v 8 hodin jsme snídali a místo ptačího zpěvu slyšeli opět randál. Nedělní dopoledne bylo bruslicí, lehce po obědě se do vln vydali jen Růžičkovi. U toho jsme už ale bohužel nebyli a tak nemohu posoudit, zda alespoň na dvojce Vaškovi pádlování šlo a zdali se nekoupali. Vašek tvrdí, že vše bylo v pořádku a tak mu pro dnešek budu věřit.

Kristýna, 20.8.2009

Ps: jo a Vašek tentokrát pádlo neztratil, ale rozlomil. Tečka.

Komentáře k fotkám