Jelikož dal Václav před soustředěním přednost nějaké svatbě, nebo tak něčemu podobně zvláštnímu, byl páteční dopolední trénink omezen na najetí branek pod mostem a v kolovadle, a to jen díky Vlaďce, která i přes omezenou pohyblivost horních končetin (popáleniny) neváhala zasednout na jeho místo. Možná i proto bude nadále Václav jezdit jen vepředu a makat a makat. A já to odnesl s ním... ale o tom až později.

Pátek tedy přeskakuji, nic zvláštního, prostě zase hospoda a rázem jsme na startu sobotního slalomu. Nálada je výborná, jen Kris má nějaké pnutí v krajině břišní a naštěstí marně se snaží přenést nervozitu i na zbytek posádky. Není se ale čeho bát, minulý týden jsme poctivě trénovali a nemělo by nás nic ohrozit. Vše jde hladce hned od první branky, ale bohužel jen do páté. Mnou zvolená strategie proskoku branky, místo abych to zlomil, jak velela Martina, mě rázem učinila oním pověstným joudou, který to v cíli pěkně odnese. A taky že jo. Od závalu výčitek mě nezachránilo ani to, že háčci pěkně podělali přejezd v kolovadle, když jsme narazili rovnou do zdi.

Druhá jízda je znatelně blbější než ta první, jak už to u TT bývá. Obvykle se všechny posádky druhým pokusem zlepšují, naší specialitou je pravidelně přesný opak. Zřejmě ztráta koncentrace, nebo co. Jelikož jsem z vodáckých táborů zvyklý, že překážky hlásí vždycky háček, a navíc s předstihem, přijde mi poněkud nespravedlivé dávat mi za vinu, že jsme to zase málem práskli do mostu, tentokrát seshora. A zase jsem dostal jebáka.

V neděli nastupujeme do sprintu ve zpřeházeném pořadí, já a Vašek na háčku, holky vzadu. Docela se těším, konečně se ukáže. Ech. V první jízdě nemůžeme už u horního mostu, Venca je na infarkt, já v mysli oprašuji pravidla šachu, ten rafting mě začíná trochu štvát. Ale jinak to docela jde, krajina příjemně ubíhá a holky se vzadu hádaj mezi sebou. V jednu chvíli, zrovna když Kris zase koukala po fotografech a lámala na druhou stranu, zaklela Martina tak strašně, že na břehu stojícímu pánovi vypadla fajfka, psi přestali štěkat a Bůh si zakryl tvář. Zřejmě opravdu použila silnější výrazivo, než je u otrlých rafťaček zvykem, protože se v cíli Kristýně omlouvala. Musím si ten slovní obrat zapamatovat, abych se mohl blýsknout na nějakém vodáckém večírku.

Ohohó, je vidět, že když se nasadí to správný tempo, svět je hned veselejší. Druhá jízda byla o celých sedm vteřin rychlejší a to jsme se s Vaškem ani tak nezadýchali. Buď začaly holky vzadu taky něco dělat a nevyvážely nás jen do vrbiček, nebo se blýská na lepší časy. No, uvidíme v Roudnici.

• Výsledky
• R4 slalom
• R4 sprint

Honza, 25.8.2009