Jak to viděl Vašek

Po dlouhé době, mohla Roudnice opět hostit borce z Tunelteamu. Nebo přesněji jeho torzo doplněné mladou hmyzí krví.

Pátek:

Tradičně divoký páteční odjezd netřeba zdlouhavě líčit. Nevymykal se nijak výrazně z obvyklého infarktového průměru. Jenda je navíc nějak podezřele zamlklý a divně se kývá. Možná jsme ho neměli pouštět za volant. Seznamovací večírek mě vůbec neutkvěl v paměti což znamená, že byl buď vele skvělý nebo naopak nestál za nic. Budu po tom muset trochu zapátrat.

Sobota:

Vida, jedna vzpomínka se přece jen dere ven.Ta sekaná z kiosku byla asi nějaká divná.

Trať vypadá jako vždy, podezřele. Jako u holiče, samá vlásenka. Pro dnešek si opět měníme posty. Posledně se Martina s Kristýnou ve Vrbném málem popraly, tak jsme je radši rozsadili. Kris s Honzou na háku, já a Martí vzadu. Trať máme projitou, všechny rady a pokyny byly rozdány, začínám si myslet, že dneska by to šlo. Už od startu to jde skvěle, trochu podjedem dvojku, tři přesazený povodky projedeme jen na jednoho debila a jeden šťouch, vlásenku ve válečku proskočíme na jeden skok, jen tak dál. Nebudu to protahovat, koule na nás čekala ve 14. Tak zas nic.

Druhá jízda je prostě paráda, až do devítky jedem čistě. Tentokrát končíme ve válěčku, mrcha drží a drží, zbytek už jen doploužíme.

Večer se přesouváme na vinobraní do města. Atmosféra je nějaká hustá tak to všechno rozpouštíme ve víně. Honza mě laškovně hází kamínky do plastového kelímku s vínem, když mu to žertovně oplatím, spláče nad rozbitým půlitrem. Prý půl hodiny přesvědčoval servírku, že není tupé ožralé nekulturní hovado a půlitr nerozbije. Stačí jen dvě věty a nový půllitr je na světě. Zbytek večera se už vede v konverzačně sportovním duchu.

V poslední době oblíbená zvedačka z hříšného tance připomínala spíš hru král vysílá své vojsko. Alkohol a akrobacie nejdou dohromady.

Neděle:

Sprinty, ach ty sprinty, naštěstí sedíme s Honzou na háčku a holky se už zase můžou škrtit mezi sebou dle libosti.

PS: Ta věta zní: Slečno, jsem tupé, ožralé, nekulturní hovado, které rozbilo kamarádův půlitr. Můžete mu dát jiný, prosím. Následuje dlouhý vlahý pohled a půlitr je na světě.

Vašek, 22.9.2009

Jak to viděl Honza

Poslední závod sezóny na kanále v Roudnici začal pěkně blbě. Skoromajitel přepravní firmy Václav nezná mapu, v Kralupech tedy bloudíme a z dálnice si užijeme pár posledních kilometrů. Plašilovic holky jsou zase tradičně nervózní, jakmile se ručička na tachometru přiblíží stotřicítce, takže páteční trénink stíháme jen tak tak, stačí to pouze na pár přejezdů. No, hlavně že máme mokrý hadry.

Sobotní slalom popsal Václav vcelku přesně, jako vždy je druhá jízda ještě horší, než ta první. Ale už jsem si zvykl. Martina to tentokrát měla trochu našlapaný, přesouvat se z cíle po dojetí s Beruškama na start naší posádky musela poklusem. Alespoň nejsme před startem na vodě zbytečně dlouho a Kris nemá čas na nějakou nervozitu. Záchody jsou tady stejně přeplněný. Ráno jeden chlapík na toaletě cedil skrz zaťatý zuby větu "Tady snad sere celej RK Stan...". Myslím, že kdyby jen trochu povolil sanici, povolilo by se toho víc.

Odpoledne trávíme na vinobraní a ano - atmoška je trochu hustá, že by ponorka na konci sezóny? Většina raftařů se rozhodla zapomenout na dnešní výkony pomocí vína. Do centra dění je ale placený vstup, naštěstí nám dvě starší dámy věnovaly fialové náramky, pomocí kterých se nám má podařit proniknout za brány areálu. Egrrrhh, nepovedlo se, fialové jsou jen pro důchodce...

Jelikož ráno přijel Šuk a jelikož se nám ho povedlo přemluvit, aby zde i přenocoval, nejsem na roudnickém náměstí jediný, komu vadí, že zde není žádnej stánek s kelímkáčema. Problém řešíme v restauraci, pomocí vyjednávání, taktiky, diplomacie, příslibu slušné konzumace a stokorunové zálohy se nám daří vymámit ze sličné slečny servírky dva zálohované půllitry, které je nám milostivě dovoleno vynést až na náměstí ke zbytku vodáků.

Zrovna když si libuju, jak jsme na to vyzráli, oplatí mi Václav nevinný žertík s kamínkem cihlou, takže už máme půllitr jen jeden. Buééé. Je pravda, že provinilec se s náma vydal na omluvnou výpravu do restaurace a prohlásil o sobě, že je tupé, ožralé a nekulturní hovado, ale z jeho podání by se mohlo neznalému čtenářovi zdát, že tak učinil rychle, rád a ještě dobrovolně. Nebylo tomu tak.

Po akci na náměstí ještě chvíli pokračujeme v kempu u kanálu. Asi to bylo trochu veselejší a vtipnější, protože zdemístní barmani na nás v neděli ráno pohlížejí jako na nějaká zjevení. Nebo se mi to možná jen zdá, protože si dobře vybavuju, že zalehnutí na matrace proběhlo vcelku brzy a bez obvyklých komplikací.

V neděli ráno zbytečně panikařím v časové tísni, někteří nejmenovaní lidé si zřejmě musí natahovat hodinky s půlhodinovým předstihem, aby někde nepřišli pozdě. A mě se nic neřekne. Takže jsme stihli i start sprintu. Ale i kdyby ne, podle toho výkonu by se stejně nic zvláštního nestalo. Snad bych jen trochu ušetřil své pádélko, kterým bych vší silou nevrazil do betonové překážky ve snaze vyhnout se jí, protože bych se nezaklesl do pádla vedlesedícího Vaška.

Honza, 22.9.2009

• Výsledky
• R4 slalom
• R4 sprint