Rok se s rokem sešel a v Tróji opět ukazovali svou techniku mezi brankami vodáci. Že nešlo o branky slalomové (až na pár okamžiků), ale florbalové, bystrý čtenář jistě pochopil již z nadpisu.

Pod hlavičkou TunelTeam se sešla sekernická elita dvou klubů, řady tunelářů doplnili borci z RK Stan. Pravda, díky poměru zastoupení jednotlivých registraček by měl být název týmu opačný (3xTT, 4xRKS), ale jelikož před turnajem do nás nikdo moc veliké naděje nevkládal (snad kromě Kris z povinnosti), bylo to každému fuk.

Turnaj byl rozložen do dvou dnů, v sobotu se odehrály boje sedmnácti týmů ve čtyřech základních skupinách, v neděli pak klasický vyřazovací pavouk. V naší skupině byli borci z Pardubic, Klášterce a domácí USK „B“. Hrálo se na tři hráče v poli a brankáře bez hokejky. Nebo s hokejkou, ale omezenými pravomocemi.

Kupodivu jsme se v sobotu sešli včas a všichni, i když Vašek se byl ráno ještě rozcvičit na squashi a trochu zkomplikoval organizaci dopravy. Finální sestava tedy byla moje maličkost, Dejw a Venca, Martina, Ondra a bráchové Sváčové. Již z tohoto výčtu je patrný první problém, totiž kdo bude chytat.

Do prvního utkání proti Pardubicím jsme nastupovali s předem připraveným taktickým plánem střídání „post za post“, abychom se vyvarovali chyb z minulého ročníku a laciných gólů. V každé trojce byli dva útočníci a jeden obránce, do svatyně se postavil Petr, protože měl nejmíň argumentů, proč by vlastně neměl chytat právě on. Výsledek přípravy se dostavil a vyhráli jsme 6:2.

Druhé utkání proti Klášterci však byl totální propadák, ta tam byla přesnost střídání, střelby a přihrávky, na hřišti vládl totální chaos a především soupeř. Dostali jsme 1:5. V bráně byla tentokrát Martí, ale ani za jeden gól nemohla, za tak děravou obranou bych taky nechtěl chytat.

Třetí odpolední zápas a tedy poslední sobotní byl proti týmu USK „B“. V minulém roce nás tito borci smetli ve čtvrtfinále a nakonec skončili stříbrní. Nasadili jsme na ně naší tajnou zbraň, do brány se postavil Pája a vzhledem k jeho bezchybnému výkonu mu tato pozice zůstala až do konce turnaje. Dovedl nás k vítězství 5:1.

Ze skupiny jsme tedy postupovali druzí, díky vzájemnému nevydařenému zápasu šel z prvního místa Klášterec. Jeho dny však již byly předem sečteny...

Nedělní vyřazovací pavouk nebyl pořadateli nastaven zrovna šťastně, cestou do finále jsme zákonitě museli narazit na soupeře ze základní skupiny. Vzhledem k nasazování podle předchozího umístění to bylo hned ve čtvrtfinále a pochopitelně soupeřem byl jediný tým, který nás v sobotu porazil.

Trochu mě mrazilo, když jsme se ještě před odehráním prvního vyřazovacího boje s juniory USK bavili o následujícím utkání s Kláštercem, jakoby postup byl jasná věc. Naštěstí jsme všichni přijeli ráno dostatečně motivovaní tím, že vstávat tak brzy, hned prohrát a jet domů je blbost. Podle toho to i dopadlo, vyhráli jsme 7:1. Branku již definitivně hájil Pája, po jeho včerejším výkonu nebylo třeba dalších experimentů. No, osobně bych ho zase tak nechválil, protože ten jedinej gól dostal ode mě.

A je tu čtvrtfinále a v něm Klášterec, který nám včera pěkně nakopal. Podle zjištění špehů v zákulisí jde o hokejisty, bude to bolet. Kluci sice nemají na střídačce další hráče a včerejší večírek si jistě užili dokonale, jenže párty bohužel nebyla jen v Tróji, takže zdánlivá výhoda mizí.

Už včera před utkáním jsme si říkali, že jejich brankář se prakticky nehýbe, nedokázali jsme toho však využít. Je to sice větší pořez, ale alespoň ten Dejw se mu mohl trefit jinam než do pupku. No nic, dnes se jede od začátku.

Teda byl to fakt masakr, hodně faulů, emocí a keců kolem. Kris se z lavičky snažila soupeře zesměšňovat, až jsme jí museli brzdit, ale i toto nám dopomohlo k těsnému vítězství 4:3 a postupu do semifinále. Touto výhrou byl plán na dnešek splněn, vše další již bude jen bonus. Trochu škoda, že to kluci z Klášterce v závěru neunesli a polovina jich odešla bez podání ruky.

Čekání na další zápas si krátíme sledováním ostatních vyřazovacích bojů. Řevem z lavičky podporujeme kluky z RK Troja, protože z jejich souboje s Bratislavou vzejde náš další soupeř a po porovnání hry obou týmů Slováky do bitvy nechceme. Ale né, kecám, rafťáci přeci drží spolu, to je jasný :-)

S opravdovým zármutkem sledujeme výhru Bratislavy, protože ti kluci fakt vypadají, že vědí, kde mají ručník. Ale když je porazíme, budeme ve finále. Tak se zase trochu kousnem.

Jenže začátek utkání nám utekl a už prohráváme o dvě branky, sakra. Tribuny ale bouří, zejména plasťáci nám fandí, chtějí do finále nás, srabíci. Nějak jsme to sešmoulili na 2:3, v poslední minutě se pak Petr po rozehrávce standardky střelou od poloviny hřiště trefil přímo k tyči a srovnal, wow.

A jsou tu samostatné nájezdy. Hned po losování jsem dostal vynadáno, že jsem zvolil náš tým jako první na střílení. Začíná Ondra a neproměňuje. Bratislava jo a ujímá se vedení. Dejw se nechal brankářem trochu vytlačit vlevo, ale střelou z úhlu to poslal pod klacek a je srovnáno. Další nájezd protivníka vykryl Pája pupkem. Na třetí nájezd jsem se postavil já a po několikerém zamíchání to posílám gólmanovi pod ruku. Vedeme 2:1 a Blava má poslední nájezd. Kluk to trochu táhne vpravo, ještě trochu vpravo, vidím jak Pája jde pořád s ním a najednou padá na zem a už už vidím gól, jenže on se hned zvedá, zmenšuje úhel a soupeř přestřeluje! A jsme ve finále! Na oslavu stavíme klasickou pyramidu, Pája dole, my nahoře.

Před finálovým zápasem s USK „A“ přišel jejich „plovoucí“ brankář s výzvou k fair-play. No jo, proč teda ne, čistá hra. Hned v první minutě mače mi ten samej týpek sklouznul pod kecky a podrazil najednou obě nohy, až jsem se oholil o linoleum. Tím čistá hra skončila. Utkání se však vyvíjí v náš prospěch a máme vedení 2:0.

Úeskáčka to ale zdaleka nebalí, nedostatek grifu nahrazují násilím, nejvíc to odnáší Ondra. Nejdřív dostal klackem přes kulky, pak ho jeden hromotluk narumploval zezadu do zdi jak v NHL a nakonec dostal klasickou stoličku. Rozhodčímu je to jedno, potřebuje zápočet z tělocviku a profesůrek hraje v dresu našeho soupeře. V jednu chvíli byl na place Ondra dokonce s ručníkem v ruce, měl jsem strach, že ho chce hodit do kruhu pro vhazování a skrečovat utkání. Ale ustál to důstojně, jen s několika hrubými výrazy na adresu surovce.

Zhruba někdy v těchto chvílích dochází ke změně, podléháme nátlaku, morál je v háji, fyzička taky. Soupeř srovnává a na jeho následující vítěznou branku už nedokážeme odpovědět.

Je z toho tedy celkové druhé místo. Zvítězili kyblíkáři, my se utěšujeme titulem „nejlepší mezi rafťákama“. Ale příští rok: Ну погоди, заяц!

Honza, 19.1.2010

Fotogalerie jinde na webu:

• Rajče, Houmli, zejména pak tyto povedené obrázky:
• rozchytání gólmana, soustředěný Ondra, trénink před zápasem, Martina, Honza versus Klášterec, útočná akce