V sobotu se Pája hned po příjezdu na start ujmul role čističe, protože raft po zimním uskladnění na nejmenovaném tajném místě vypadal, jako kdyby prošel jatkama. Taktéž pumpa i hurikán. Ale kupodivu veškeré nádobíčko vážnější funkční újmy nedoznalo.

Počasí bylo značně proměnlivé, chvíli sluníčko, chvíli déšť. Ale i v řece byl vody dostatek a vypadalo to na příjemné svezení. Po břehu běhalo cca 25 posádek žen, mužů i juniorů, proti minulým ročníkům dost slabá účast.

Cesta ubíhala plus mínus podle očekávání, Pája nasadil udržitelné tempo, Dana zvyklá z Berušek pořád pokřikovala něco o síle, Venca bojoval s křečovýma žílama a já koukal, jak ty vlnky vesele cákaj. Tak to pěkně ubíhalo, dokonce jsme předjeli i několik turistů. Škoda, že číslo měla jen jedna posádka.

Po dojetí jsem vyrazil zpátky na start pro auto a po návratu se dozvídám, že jsme měli lepší čas než manažeři RK Stan. Standa to prý bagatelizoval se slovy, že jim cestou foukalo, nebo co, jenže my jsme to taky neměli jednoduchý, protože… No jo, proč ale?

Nejdřív jsem chtěl napsat, že jsme to měli taky těžký, protože jsme měli Vaška. To jsem ale hned smazal, protože by se mnou mohl přestat kamarádit. Na druhém místě bych to mohl svést na Danu, ale ta při závodě vypadala, že má natrénováno a facka od háčka by mohla moc moc bolet. Kdybych to hodil na Páju, věřil by mi to snad jen HRT. No a nikdo jinej, kdo by nám to kazil, už mě z posádky nenapadá. Tedy výsledná věta nakonec zní: „No ale my jsme to měli taky těžký, protože nám celou cestu svítilo do očí sluníčko“.

Takže ten výkon je vlastně docela dobrej. Desáté místo na první pohled vůbec nevypadá špatně :-)

Honza, 30.3.2010

• Výsledky