126 přečtení.
Poslední pretěky letošní sezóny se jako obvykle konaly na Labi v Roudnici. V pátek jsme stihli trochu potrénovat, což se pro pozdější vývoj událostí ukázalo jako klíčové. No a pak už hurá na večírek.
V sobotním slalomu jsme zajeli v prvním kole jen na pět šťouchů a skončili tak na pěkném, tuším, sedmnáctém místě, když v našich rukou zůstal například skalp Standy a všech managerů, kteří to přehnali s náklonem a skončili dnem vzhůru. Do druhého kola jsme tedy nastupovali s pro nás zatím nepoznaným pocitem, že je vyděláno a v nejhorším se jen zlepšíme. A taky že jo. Čas jízdy jsme zkrátili o 10 vteřin a počet šťouchů o jeden. Jenže ostatní posádky jezdí trochu jiným stylem a tak se jim většinou druhá jízda na rozdíl od nás vydaří, takže ve finále z toho nakonec bylo moc pěkné 23. místo. Pro nás spokojenost, obě jízdy bez kule. Vašíkovi se tím splnil jeho dávný sen a už snad nebude po každém dojezdu v cíli tak nasranej.
Zřejmě mu ale euforie stoupla do hlavy nějak moc, čehož jsme si my ostatní, co spolu chodíme, všimli až pozdě večer na after párty. To už se nedalo nic zachránit a roztrhaná trička již nikdo nikdy nezašije. Asi by mu měl někdo zakázat ty jeho návštěvy baletu U Jaguára, nebo by měl přestat poslouchat Michaela Jacksona, protože to je smrtící kombinace a tento náš tanečník pak není k udržení.
Nedělní time trial a H2H jsme si mohli v klidu užít, protože sprint jsme zajeli jak chromajzlíci a tak nás v první rozjížďce čekal Libor a jeho parta. I přes mohutný taran, kterým jsme se je snažili naremplovat do zdi kanálu ihned po startu, nám ujeli, srabíci, bez většího poměřování sil a přebrušování pádel. Jako jediný bojechtivý paddler se ukázal Šarin, ale asi ještě u Libora v posádce nemá jeho slovo tu patřičnou váhu. Tak snad příště.
Honza, 17.9.2010
Fotky jsou od Zdeňka Prokse a proto jako obvykle kvalitní. Pro nedostatek materiálu je zde TT zastoupen pouze Vaškem na deblu, ale síla zachycených okamžiků je i tak třeskutá.