Pátek

V pátek jsem vyrážel na Salzu s tím, že mě čeká první slalom s klukama, kteří už dávno vědí kde mají ručník. Jeden by řekl, že se přece na tom raftování už nedá nic vymyslet. Ale chyba lávky. Někdo je třeba zvyklý jezdit všechny brány bez kule, a co víc, bez šťouchu. No potěš, to bude víkend…

Po příjezdu do Wildalpenu teklo plzeňské, šampus a Metaxa proudem. Oslavenec Libka si celý večer pohrával s hadem, oslavenkyně Míša neustále chtěla všechno přeměřovat, až se jí z toho nebezpečně rozšiřovaly zorničky. Jó, večírky, to je naše. A Zdeněk vypil všechen rum.

Sobota

Rozřazovací sprint nám určil desátou startovní pozici do slalomu. Ani nevím proč mě nervozita dostihla právě těsně před startem, asi vyprchal zbytkáč, nebo co. První jízda nedopadla vůbec dobře, výsledek s jedním šťouchem na protivodné desítce se Martinovi nějak nezamlouval. To nechápu, žádná kule a on se rozčiluje.

Rozkaz pak zněl jasně, ve druhé jízdě zrychlit a vyčistit. Plán se ale začal hroutit již ve čtvrté brance, kterou Pája skoro rozrazil, a od té doby to tak nějak vůbec nejelo. Konec nadějí přišel v osmičce, kde Petr po „Stoupovsku“ vrazil pádlo mezi šutry tak šikovně, až ho zlomil. Spolu s pozvolna odplouvajícím listem jsme na tři pádla dojeli poslední branky, což sice stačilo na WWS, nikoliv však na lepší než celkové páté místo díky první jízdě. Hlavně že to vypadá, že za to nemůžu :-)

Následuje Head 2 Head, disciplína, ve které můžeme pouze překvapit. Tady se ta pověstná česká chytrost, smysl pro přihrávku, moc neuplatní. Jde o vítězství hrubé síly. Čtyři profesionální posádky Brazilců a nabušení Němci mezi sebe asi nikoho nepustí.

Z prvního kola postupujeme s výhodou lepší startovní pozice přes už ani nevím koho, ve druhém kole vyřazujeme místní borce z pořádajícího oddílu. Ve třetím kole už jde taktika stranou, čekají nás Italové.

Atmosféra v paddocku je napjatá, servismani dokonce slibují vynést raft zpět na start, pokud postoupíme. To je challenge, ten pulsar už mi tvaroval ruce až ke kotníkům. Těsně před startovním povelem Martinovi vyskakuje koleno, usmlouvám u startéra minutu navíc, než ho vrátí do obvyklé polohy. Tenhle trik na Italy zabral a než se rozkoukali, Pája se vytáhnul tak dva metry před raft (fakt, nekecám), strčil svoje ramena před jejich háčka a i třetí kolo bylo naše.

A jde do tuhého. Čtvrté kolo rozhodne o postupu do finále, poražený bude bojovat o třetí místo. Okolo řeky blázinec jako někde na hokeji. Na břehu stanující partička vodáků již od začátku mohutně skanduje „Češi do toho“, „Jágr na hrad“ a tak. Ještě aby udělali mexickou vlnu. Bohužel i taková podpora nám na Němce nestačí, budeme bojovat o bronz. Ale proti Brazilcům to je náročné i bez těch piv, co jsme zatím požili. Ale to čtvrtý místo je taky moc pěkný. Asi měli fanoušci přeci jen udělat tu vlnu. No nic.

Neděle

Jestliže bylo včerejší počasí na místní poměry báječné (pršelo jen odpoledne), tak dneska leje hned od rána a zima je jak za polárním kruhem. Paráda, ještě že mám od včerejška mokrý hadry. Navlíkání v téhle psotě člověka pořádně nastartuje. Jen Venca si dal před startem boty před rychlosušák a když je pak ve spěchu navlíknul, pořádně si opařil nohy. Auvajs.

Startujeme ve druhé vlně, což je nespravedlivý. Zaprvé pořád hnusně prší, zadruhé máme přece jasně míň vody, než ti, co pojedou hodinu po nás. Trať má asi sedm kilometrů, za cca 40 minut to máme za sebou, jen na raftu přibylo několik nových škrábanců od přehlédnutých oblázků.

Celkově končíme v kombinaci na sedmém místě a kluci naštěstí vypadají spokojeně.

...and now: something completely different

Kromě naší posádky pochopitelně v alpských vlnách bojovala i posádka složená ze členů týmů P.R. a Managers. Především ale musím zmínit a na věky do stránek tohoto webu vytesat zprávu o historickém úspěchu dívčí posádky Berušky. Holky přijely ve složení Martina, Míša a Kris. Chybějícího zadáka jim dělala Jarka z Jezinek a jak se nakonec ukázalo, pod jejím pedagogickým vedením se děvčata dokázala vybičovat k neuvěřitelným výkonům.

Čtvrté místo ve sprintu a vydařená druhá jízda ve slalomu přináší výborný los do H2H, kde měly podle předpokladů v prvním kole lehce přejít přes zatím poslední Rakušanky. Očekávané vítězství se sice dostavilo, ale holky to zřejmě chtěly zdramatizovat, nebo co, tak trochu zaspaly na startu, asi aby si i fanoušek užil návalu adrenalinu a zrychlené tepové frekvence.

Před druhým kolem měla zřejmě Jarka v kabině dlouhou řeč, protože spanilá beruščí jízda pokračovala i přes favorizované Němky. Ve finále pak podlehly Holanďankám, které by ten den neporazil asi nikdo z ženských posádek a skoro nikdo z mužských.

A tak se tedy stalo, že do nedělního sjezdu nastupovala děvčata s velkou šancí na medailový úspěch. Stačí jen dojet do cíle, dojet před Slovenkama, dojet před Maďarkama, nevytuhnout. A povedlo se. Únavu a vyčerpání z dlouhého sjezdu pak holkám spolehlivě zahnal výsledkový ceremoniál a pěkné medaile. Gratuluju a chci taky jednu.

Koutek čtenáře bulváru

Naši reportéři mají k dispozici nahrávku, z níž jsou jasně patrné příčiny mírného zdržení druhé posádky v nedělním sjezdu. „(…) To bys nepobral, píp, Standa ztratil orientaci už na začátku, ještě ve sprintový stopě zabloudil a v panice volal o pomoc“, nebo „(…) ty vole, ten Zdeněk se asi zbláznil, od startu nasadil šílený tempo, to nešlo vydržet… Co von to asi bere…“. Jediný, kdo se tak dočkal uznání, je Vašek, viz zaznamenaná slova uznání „(…) Smekám klobouk, vydržel to skoro až dolu, hrát že pádluje začal až těsně před cílem. Ale herec je fakt skvělej…. My jsme jen ty nosiči vody…“.

The truth is out there

Koho zajímá pravda, tak veškeré seriózní a ověřené skutečnosti shrnul Standa ve svém příspěvku "Berušky přivezly ze Salzy obří medaili".

Honza, 19.5.2011

Výsledky a pár fotek

• Celkové výsledky kombinace
• Několik málo fotek nevalné kvality