Kdo by to byl před sezónou čekal, že první letošní body přijdou ve sprintu. Mno kdo by vlastně letos nějaké body čekal… Zřejmě se opravdu naplňuje pravidlo, že když se nám povede večírek, vydaří se i závod. Ale popořádku...
Trénink s Milanem, trénink s Renčou, debly s Martinou. A taky jak se točí Reality Show.
Zapůjčený Kosmobus nás dopravil na místo určení bez problémů, páteční trénink mohl začít včas. Pilovali jsme na Coloradu, což nám vcelku šlo, a po paměti vytahané postavení branek z minulých ročníku jsme jakž-takž nadřeli.
To jsme si zase užili světa. S vidinou možného zisku prvních letošních bodů, podpořenou domácí tratí, přísným trenérem, zodpovědným tréninkem a jedenáctistupňovým Ježkem, jsme se v sobotu postavili na start slalomu. První jízda ale dopadla tragicky.
Štastnou shodou okolností se na startu seřadily obě posádky TunelTeamu za sebou s minutovým odstupem a bylo tak možné poměřit aktuální výkonnost. Výsledek je na videu.
Podruhé za svou existenci nasadil TT do závodu dvě posádky. Áčko nastoupilo po jediném předchozím tréninku v Tróji, Céčko rovnou naostro a bez zbytečných prostojů. K žádnému překvapení ale nedošlo.
Historicky nejúspěšnější R4 slalom v historii TTRD. Neprojetá zůstala pouze poslední 13ka a k tomu jen dva šťouchy.
39. místo je zatím nejlepší v historii TT (když nepočítám Čertovské voleje). Startovalo ale pouze 41 posádek, takže zůstává otázka, jestli se nezúčastnili ti horší, nebo ti lepší?
Výsledky TT z předchozích závodů jasně ukazují směr, kterým jsme se pro letošní sezónu vydali – když neohromíš oko diváka výkonem, urvi srdce divaček nezapomenutelným zážitkem. Která jiná posádka si troufne projet cílovou fotobuňku pozpátku?
Tak nevím, jestli mám mít větší radost z toho, že jsme časem lepší než poslední dvě ženské posádky (i když o fous), nebo z toho, že nás nepředjelo naše "béčko" (i když taky o fous), které si zde odbylo premiéru.
V sobotu jsme ten šutrák ještě nějakým záhadným způsobem objeli, v neděli jsme ho chtěli zřejmě přeskočit, nebo co, ale machrování bez křídel... Takže jsme se koupali a časová ztráta byla značná. Alespoň jsme naostro vyzkoušeli vybavení.
Po příjezdu do Klášterce k nám přišli dva týpci s kamerou a mikrofonem a začali mít podezřelé otázky o tom, jestli to není nebezpečný, když je to tak kalný. Vypadalo to, že si z nás někdo dělá legraci, protože jsme vůbec netušili, co se stalo.
Fotky jsou bohužel v nižší kvalitě, je to z founu... Ale i když to nevypadá a spousta momentů chybí, zejména sobotní Střela určitě nebyla řekou nudnou. Žádná velká divočina, ale jen tak se zakoukat a kochat se krajinou - to nedovolovala.
V neděli dopoledne se za příjemně mrazivého a mlhavého počasí sešlo na Císařské louce pět posádek na startu I. ročníku závodů přes Prahu nazvaného „ČERTOVSKÉ VOLEJE ANEB RAFTAŘSKÉ GALEJE PŘES PRÁGL“.
To byl víkend. Nejdřív jsem v sobotu cestou na raftařské veselí strávil tři hodiny ve vlaku, když se polámala lokotka, pak napínavá cesta z restaurace, ráno jsme zaspali. Poslední dobrá věc se přihodila v Boleslavi, Stáňa udělala snídani. V poledne.
Mistrovství České republiky ve sjezdu mužů, kategorie R4; Český pohár v raftingu; O pohár starosty Loučovic a Vyššího Brodu.
Při sobotním rodinném sjezdu si naše posádku strýčků a bratranců vyjela alespoň půllitr jako cenu útěchy. Evidentně ale jen díky tomu, že v polovině trasy bavil Martin diváky názornou simulací vykloubeného ramena s následným utonutím.
To jsme si zase užili světa. Oproti předchozí akci na Labi se posádka TunelTEAMu opět obměnila o 50%. Pravý motor tak vytvořili Jyrgen na háku a Martin na kotrči. V tomto složení jsme vybojovali pěkné 44té místo.
Salza, nejkrásnější a nejoblíbenější divoká řeka Rakouska, která protéká impozantním údolím alpské krajiny a jistě si získá srdce každého vodáka.
Přes všechna varování o striktním zákazu se nám do země podařilo dovést několik litrů kořalky. Otevřená moudrost praví -respektuj zvyky země ve který jsi hostem-, nicméně jiné osvědčené přísloví říká: co oko nevidí, srdce nebolí.
Egon: Kdyby jste mohli všemi smysly vnímat atmosféru poté co zašlo slunce za obzor... krása děcka. Chlad, ticho, slabý šelest větru...
Cestou jsme narazili na čerstvé stopy kočkovité šelmy. Lajcká veřejnost tvrdí,že to byl rys, já tvrdím, že PUMA-ADIDAS. V Čeladné jsme po přestálém nervovém vypětí z očekávání útoku šelmy přespali v penzionu Čeladenka. Před spaním opět posilnění se.
Za krásného letního počasí dobyla skupinka odvážných nejvyšší vrchol ČR. Tato událost proběhla okolo poledne. Díky tomu, že sestupovou trasu řídil Ing. Egon, měli toho vyčerpaní cestovatelé dole po krk a krutému vůdci hrozilo lynčování...
Team Škoda Auto na bedně, krásné druhé místo v poháru firem. Dnes už můžeme jen spekulovat, zda se to podařilo díky výpomoci TT-EGON...
Ze zbytku odpoledne u bazénu se všudypřítomným Zubrem stojí za zmínku jen to, že slečna plavčice zřejmě neprohlížela letošní módní kolekci salonu Tunel a vykázala Pedrose s jeho nikterak extravagantním modelem kamsi mezi děcka do brouzdaliště.
Příprava olypmijské vesnice a národního stadiónu, soustředění v obecní olympijské restauraci. Zahájení a ukončení her, vyhlášení vítězů, ze života sportovce.
V měnický obecní hospodě bylo chvílemi opravdické peklo.
Jsme vyslanci pohádkové říše a přicházíme s prosbou o pomoc. Je mezi vámi ten, který se jmenuje Bédomír ze Strašníkova? Ten, který nám byl zjeven jako Vyvolený?
Krušné počátky Never-Never Pictures.