Buenos nochas,
po tydnu se dostavame konecne k tomu, abychom se zase ozvali. Bylo toho opravdu hodne.
Minuly tyden v sobotu jsme odleteli z Ushuaiy a dali tak sbohem nejjiznejsi Patagonii.
"Konec sveta" vypada jako z foglarovky. Zatoka, bobri reka, srub, zkratka pohadka. Zadne rozervane skaly, prudky vichr a obrovske vlny.
V "hlavnim meste" Patagonie Punta Arenas jsme zkontrolovali pristav, stejne tak vojenskou posadku a ochutnali nekolik morskych potvor z Magallanshova pruplavu.
V nedeli rano zacal den blbec!
Proc musi taxi na letiste prijet misto v 9 az v 9:30? Letadlo do Santiaga jsme nakonec stihli. Pri mezi pristani v Puerto Montt na pobrezi Pacifiku vyzkousel pilot co vydrzime. Vydrzeli jsme.
Po uspesnem pristani v Santiagu jsme narazili na problem pretahovani turistu mistnimi dopravci do centra. Pretahovacka nakonec dopadla vyberem tranzitu misto autobusu a my jsme se dostali se zpozdenim znovu na oblibeny autobusak - takova
sofistikovanejsi Florenc.
V 18:00 jsme shaneli ridice do Mendozy, ten dorazil se zpozdenim a aby vse stihl, dal cihlu na plyn a ritili jsme se minimalne 100 cestou necestou. Po ceste jsme nabrali jeste 9 cernych pasazeru.
Pas mezi Santiagem a Mendozou si predstavte jako stoupani na cernou sjezdovku na Plane ve Spindlu, na ktere jsou postavene serpentiny a vali se pres ne stejne kamionu jako pres "Barandak". V nejvyssim bode 3100 m n. m. je tunel, ktery je do poloviny chilsky a od poloviny argentinsky. Klasicka pohranicni procedura probehla vyjimecne 2 v 1 ( obe celnice na 1 miste ) - rentgen, papiry, pasy, jidlo... Razitko uz se skoro nikam nevejde :-)
Do Mendozy jsme dorazili v 0:45 za vydatneho deste, ktery kompletne zaplavil ulice a zastavil dopravu na dalnici.
Lehce po pulnoci jsme si dali prochazku mestem za ucelem sehnani nejakeho pribytku. Dali jsme si prohlidku Perlovky a Skorepky, ale nakonec jsme nasli hotel s vyhledem na fabriku. Wellcome in Mendoza.
Ve dne vypadalo mesto mnohem privetiveji nez v noci. Je tu spousta stromu v ulicich a parku.
Dopoledne jsme obstaravali permit do narodniho parku Aconcagua a vsechny ostatni nalezitosti, jako jsou zdravotni dotazniky, pojisteni, informace pro repatriaci z oblasti Aconcaguy ( 6959 m n. m. ) - nejvyssi hora na zapadni polokouli.
Odpoledne jsme se venovali typickemu pro Mendozu - navstevam mistnich sklepu, vyroben vina, vinicim, olivarnam ....
Zn.: DOPORUCENO
V utery v 6 rano ( stavani v 5! ) nas nabral na autobusaku bus a dovezl nas temer na chilske hranice, ke vstupu do narodniho parku. Registrace, vyfasovani odpadkoveho pytle ( pri ztrate pokuta 100 USD ), doplneni vody a vystup do prvniho postupoveho tabora Confluencia 3300 m n. m. Cesta 7,5 km s prevysenim 500 m nam trvala 3,5 hodiny hlavne z duvodu neskutecne zateze ( 35 + 25 kg ) zpusobene potrebnou vodou a palivem.
Vynahrazeno nadhernym pohledem na Aconcaguu.
Ve stredu jsme se nalehko vyskrabali do base camp-u Plaza Francia ( 4200 m n.m. ) pod jizni stenou hory. Neskutecny pocit pokory a respektu. Ve vzdalenosti nekolika stovek metru se pred vami zveda temer 2700 metru kolma stena s ledovci a ledopady. Pocasi nam umoznilo videt kompletni horu vcetne dvou snehovych lavin ( kamera nezahalela :-))
Dnes, tj. ve ctvrtek jsme malem v noci zmrzli, skoro vse melo na sobe rampouch. Sestoupili jsme z Confluencie, odevzdali odpadky, odhlasili se rangerum a v Puente del Inca ( prirodne-kulturni pamatka: kombinace Pravcicke brany a Konepruskych jeskyn ) jsme nasedli na bus a dorazili az sem do Santiaga, cca 22:00.
Cestou z bus terminalu do hostelu nas stacil okrast taxikar. Prazska finta - zamena bankovek. Pouceni pro priste.
Zitra a pozitri nas ceka prohlidka chilske metropole a odlet domu ( 15 hodin do Parize - Lukasova nocni mura )
Souhrn na zaver:
Nejvychodnejsi nas navstiveny bod - Puerto Iguazu ( AR )
Nejsevernejsi - Calama ( CL )
Nejjiznejsi - zatoka Puerto Williams Beagle canal ( CL )
Nejzapadnejsi - Puerto Montt ( CL )
Nejvyssi sedlo - Paso de Jama - 4400 mnm ( CL - AR )
Nejsilnejsi vitr - Torres del Paine ( CL )
Nejvetsi slejvak - Mendoza ( AR )
Nejvetsi dusno - Puerto Iguazu ( AR )
Pocet prekroceni hranic - 7x ( 14 razitek )
Pocet letu - 4x
Nejhorsi pristani - Buenos Aires - Boeing 777 - Air France
Pocet hodin v autobusech - 103
JAWA 350 - 1x Mendoza
Octavia - 2x Chile
Fabia - 1x Chile
Sklapecka F.X.Meiller - 3x Patagonii v Chile
Svarecka ESAB - 5x v Argentine a v Chile
Diky vsem za pozornost. Radi se s vami podelime o fotografie ( www.tunelteam.com ), video a more dalsich zazitku.
Vasi cestovatele Hanka a Lukas
Zavidim Ti, ze nemas ridicak. Evidentne si dokazes zorganizovat zivot tak, aby ses bez nej obesel. To se mi uz asi nepodari. I kdyz diky bodovemu systemu mozna ano... Par zarezu uz mam.
S VIP travel tady nejsme, ale asi by s ni vyslo levneji. Zlate cenove relace v Peru a Equadoru v roce 2004. Konto krvaci a oko place...
Zdar cestovateli, hlavne nezapomente priletet driv nez 28.4. na tunelteam - parade.
Egon
Shalom z konce sveta,
ale poporade, jak jsme se sem vlastne dostali.
Z narodniho parku Torres del Paine jsme se pres Puerto Natales dostali autobusem do El Calafate ( Boruvka ) v Argentine. Treti prechod hranic. Nasleduji den jsme se vydali na obhlidku nejvetsiho ledovce jizni Ameriky Glacier Perito Moreno. Vyska celni steny meri nad vodni hladinou 60 metru. Asi mezi nejvetsi atrakce patri, kdyz se tlakem vodni hladiny ulamuji kusy ledu velke jako panelak a s rachotem padaji do jezera Argentino.
Ve ctvrtek ve 3 rano jsme vyrazili na 18 hodin dlouhou cestu do 940 km vzdalene Ushuaiy.
Cestou jsme mimo jine absolvovali prejezd pres chilske uzemi ( ctyrikrat hranicni procedura se zapecetenim autobusu ), plavbu pres Magallanesuv pruliv a mesto Rio Grande.
V Rio Grande jsme obhlidli z autobusu vojenskou zakladnu, ktera slouzila jako strategicky operny bod pri valce v roce 1982 mezi vojenskym rezimem v Argentine a Margaret Thatcher "zeleznou lady" o Falklandy, lezici nedaleko v Atlantiku. Argentincum lezi do dnes porazka v zaludku a v kazdem meste jsou videt krome pamatniku padlim take propagacni billboardy, ze budou Falklandy brzy argentinske. Jak to provedou se tam nepise.
Prvni informace, kterou jsme se dozvedeli po prijezdu na konec sveta byla, ze v zatoce kotvi jachta Billa Gatese. Nevim, kdo mu prozradil, ze sem jedeme....
Mesto Ushuaia slouzi jako vychozi zakladna pro zasobovani antarktidskych stanic.
V pristavu mimo jine kotvily 4 ruske ledoborce.
Na snade by bylo odtud take zasobovat Falklandy, ale ty jsou obsluhovany z chilskeho Punta Arenas. Proc? Viz vyse.
Vcera jsme navstivili narodni park Tierra del Fuego a zaroven vyrazili na katamaranu do Beagle kanalu za tucnaky, lachtany a kormorany. Byl to nepopsatelny zazitek. Uvidite sami.
Dnes, tj. sobota, letime zpet do Chile do Punta Arenas a na zitra je v planu prelet do Santiaga. Konecne teplo, tak mezi 30 a 40 stupni :-) .
Ze Santiage bychom se chteli presunout pres Andy do Mendozy a do oblasti nejvyssi hory jizni Ameriky Aconcagua
Hanka a Lukas
P.S. Uvodni osloveni je na zaklade nejvice zastoupeneho naroda adolescentnich traveleru v Ohnove zemi.
Nejste vy tam s VIP travel? Správnej pardál sbalí 100 bucků do fusekle a navlíkne vaťák, pak neřeší VISU a NORTH FACE. Fuck All Inclusive :-)
Jasan higi, nepredpokladam, ze bys byl fantomem. Zaujala Tvoje znalost automobilove techniky, poloviny minuleho stoleti.
Buenos tardes,
ted se opet hlasime z Puerto Natales, kam jsme se vratili po treku v narodnim parku Torres del Paine.
Ve ctvrtek minuleho tydne jsme po ranu chytli dostavnik do cca 120 km vzdaleneho parku. Pri placeni permitu jsme si se strazcem vymenili vyznamne pohledy po jeho zjisteni, ze jsme z Cech.
Na pet let stary zazitek s jednim nasim spoluobcanem, ktery tady podpalil park benzinovym varicem, jeste vzpominaji. Dokonce se o nem zminuje chilske "elpicko".
Vybaveni jidlem na pet dni jsme se nalodili na katamaran a pod panoramatem znamych 3 vezi ( skaly ) jsme dojeli do epicentra parku. Odtamtud jsme museli po svych.
Radi bychom se zminili o obavanem patagonskem "vetricku". Zcela necekane v ruzne dlouhych periodach se o vas opre tak, ze vas srazi k zemi, zvlaste kdyz na sobe mate 30 kg batoh ( Lukas, ja jen 20 :-) ). Na druhou stranu nehrozi inverze :-).
Pocasi nam neskutecne preje, krome par kapek, temer neustale slunecno, coz vzhledem k omezene tlousce ozonove vrstvy nad Patagonii zpusobuje intenzivnejsi pripalovani a bolest oci. Nastesti jsme neoslepli jako zdejsi ovce.
Prvni den treku jsme stanovali u ledovce Grey, ktery konci ve stejnojmennem jezere. V noci bylo slyset odlupovani masivnich hor ledu a jejech pad do jezera. Nad ranem jsme mohli pozorovat jezero zaplnene ledovcovymi krami - skutecne se planeta otepluje.
Dalsi den jsme se presunuli do "italskeho" kempu odkud jsme nalehko vysli "francouzskym" udolim do sedla - plus 900 vyskovych metru. Homolka by rekl: " To jsou ale panoramata, mamo..." K tomu kroupy a trocha deste.
Ctvrty den jsme dorazili do Hosterie Torres ( pro milovniky horskych hotelu by noc prisla na 165 000 CHP, tj. cca. 300 USD vcetne snidane :-) ), odkud jsme vecer odjeli zpet do Puerto Natales. Puvodni plan byl jet primo z narodiho parku do Argentiny, mesta El Calafate. Bohuzel nebylo vhodne spojeni.
Stejne tak nebyl zadny volny bus z Puerta Natales na dalsi den, tak jsme vymysleli alternativni plan. Celodenni plavba lodi po pacifickem zalivu do narodniho parku Bernardo Higgins. Videli jsme kormorany a kondory, bohuzel lachtani nekam odplavali.
Po tomto dnesnim celodennim maratonu jsme vymysleli novy vyraz pro hromadne vylety : gerontoturistika. Doufame, ze za asi 30 - 40 let k nam budou nastavajici generace alespon stejne tak ohleduplne, jako jsme se snazili chovat dnes my.
Nekdy to bylo ovsem narocne :-) Taky to nebudou mit jednoduche.
Zitra snad jiz konecne dorazime do El Calafate, na brehu jezera Argentino, do ktereho se nori monumentalni ledovec.
Mejte se super,
Lukas a Hanka
P.S. Pri nakupu outdoorove vybavy a ceste do Patagonie zvazte, zda-li nakupovat znacku THE NORTH FACE. Vypada to jako zdejsi stejnokroj.
P.S. 2 Zatim co pisu, Lukas diktuje a mezitim se stacil pekne upravit po mistnim pivu :-)
Ahoj Higi, dekuji za indicii k Tve identifikaci. Uz vim kdo jsi :-) !!! Huraaaa. aEgon - vase zivotni pojistovna
Guten Tag aus Patagonia ( zrejme nejcastejsi narodnost turistu ),
v utery rano v 8:50 jsem nasedli do busu v casti Chile zvane Norte Grande a shodou neuveritelne navaznosti spoju jsme se dostali po 24 hodinach do Santiaga, za dve hodiny pote do letadla, za dalsi tri a pul hodiny letu jsme pristali v Patagonii, kde jsme prestoupili do mistniho busu a dostali se po 200 km az do mesta Puerto Natales. Suma sumarum 4200 km.
Rozdil teplot cca 25 stupnu. V oblasti prave probiha tzv. "jizni polarni noc", vzhledem k astronomickemu letu na jizni polokouli.
Patagonie vypada na prvni pohled jako Norsko bez fjordu. Architektura je ciste ucelova vzhledem k dlouhe zime a povetnostnim podminkam. Je podobna skandinavske nebo severokanadske.
Chile nezapre byvaly diktatorsky rezim. Silne armadni posadky ve vsech mestech, tvorba seznamu cestujicich vcetne osobnich udaju nejenom v letadle, ale i v mistnich autobusovych linkach. Dale caste silnicni kontroly pri prejezdech z jednoho do druheho regionu.
Mistni pivo se da pit, ale argentinske bylo lepsi a hlavne o dve tretiny levnejsi. Je tu vse trikrat tak drazsi nez v Argentine. Zhruba o 20% vice nez ceny v Nemecku.
Sever Chile vypada jako mesicni krajina s obrovskymi doly na jakykoli nerost ( krajina puvodniho sopecneho puvou se nezapre ), ktery si dovedete predstavit.
Nikl, sira, kobalt, med... vse jde na export do Ciny. Podle intenzity tezby trpi zivotni prostredi. Cela oblast se proplachuje agresivnimi kyselinami, ktere tam vozi cisternove vlaky.
Zitra, tj. ctvrtek az nedele mame v planu popularni trek v narodnim parku Torres del Paine ve tvaru W. Pote chystame presun k ledovcum do Argentiny - Los Glacieres.
Drzte nam palce, at nam nesnezi :-)
Hanka a Lukas
P.S VISA uz funguje....