Vecer v mistni hospode v Punu se docela protahnul(myslim ze doslo k tanecni lekci indianskeho folkloru...) a my jsme hledali misto na prespani pomoci taxiku jeste po pulnoci asi 50 km od mesta.

Preci jenom nas sofer dovezl na slibovane misto, tak jsme za tmy rozbili tabor a rano ho po koupani v ledovem jezere zase skladali do nasich megatezkych batohu (nosici na autobusaku v punu identifikovali horolezeckej cepin jako obrany prostredek na prislusniky svetle stezky - nevyvracel jsem jim to...).

Presun z Puna do Arqueipy a dale do Limy trval na dnesek 19 a pul hodiny.

Uz nechci autobus ani videt.

Jeste k tomu sprymar vypravy Jenda odlozil do prihradky nad sedadli 2 litrovku Coca Coly tak sikovne, ze na cela vytekla na jednu polovinu autobusu.

Prictu-li k tomu nedychatelno a nemoznost otevrit si okno, byla to takova sladka nocni jizda.

Nadruhou stranu nutno rici, ze tato peruanska autobusova spolecnost zajistuje sevis jako v letadle vcetne obcerstveni.

Dnesek jsme stravili v Lime s doktorem vypravy a Pedrosem u Ticheho oceanu pojidanim vsemoznych morskych priser v restaurantu o kterem se nam po vsech strankach ani nezdalo(vcetne cenove)...mno ale kdyz uz jsme tam vlezli.

Nasledne jsme se jali koupat v obrovskych pribojovych vlnach na oblazkove plazi mezi jednotlivymi serfari.

Pacifik je tu prekvapive vyrazne cistejsi nez jaky byl v Equadoru a teplota i pres znacnou vzdalenost od rovniku neni nejhorsi.

Chteli jsme jit smerem k pristavu a mrknout na zapad slunce nad oceanem, ale to nam prekazila republikova policie.

Dva policisti nas odchytli a rikali ze bude lepsi kdyz se tam zatakovejch 15 minut nebudem zdrzovat, protoze to po setmeni byva nebezpecne(...aha to je fakt nemeli jsme s sebou baterku).

Nalozili nas do auta a odvezli pryc do ctvrte mesta Miraflores, ktera ma bejt bezpecnejsi.

Skoda. Celej pobyt s sebou vozim nuz, kterym jsem chtel pobavit pred dvema lety na Kamcatce medvedy a v kapse nosim slzak, kterej by na ne zafungoval spis jako aperitiv, nez by me sezrali.

Nyni jsme na HotelEspanaPeru.com

Zitra vecer odletame pres Madrid do maticky.

Vsem vam diky za vasi pozornost pri nasem putovani po jizni americe.

Bylo to krasny, dlouhy, kratky, horky, mrazivy, nebezpecny, drahy, nepohodlny,...... a videli jsme jizni kriz.

Paklize jsme vas prilis nenudili rad bych vas odkazal na web, kam Jenda zrejme umisti nejakej obrazovej material.

www.tunelteam.com

Mno a mozna se uskutecni nejaka vernisaz s promitanim a besedou ucastniku ale to asi jeste moc dopredu.

Diky

Good Morning Europe.

Asi posledni zprava z cesty za poklady Inku. Vyprava se dnes vratila zpet do limy. Cesta autobusem trvala celych 20 hodin a byl to opravdu zazitek. Za krkem mi sedelo nejaky decko, ktery porad vyzadovalo pozornost obdivuhodne vydatnym jekotem, ridic vubec nezsastavoval na cigaro, az jsme si to museli s Pedrosem nasilne prosadit a jeste k tomu prihoda s Cocacolou. Proste jsme si ji jako kazdy cestovatel polozil do prihradky nad hlavou... Po pulhodine jizdy na me zacalo neco kapat... Hmm, skrz policku byl prorazenej centimetrovej hrebik, piticko se polamalo a dva litry lepkave hmoty zaplavily cely ulozny prostor po prave strane.. Hehe, to ste meli videt, jak vsichni sustily s kapesnikama a ubrouskama.

Ted uz jsme v hotelu a ceka nas pouze dobrodruzny nocni zivot a zaslouzeny spanek.

Honza

Tak je za nama noc na plazi u jezera Titicaca. Ovsem dostat se tam byl docela zazitek. Nejdrive jsme v Puno, v jedne hospode, hodili druzbu s parkem australanu pri vesele zive music. Takto posileni jsme se naskladali do taga s tim, ze chceme na plaja buena a fofrem. Po deseti mistnich fufnich jsme se vzdy posouvali z jednoho hnusnyho kouta do druhyho, az jsme asi po hodine odbocili na podezrelou cestu vedouci nikam. Po dalsich dvaceti minutach jsme u vody. fouka silenej vitr a pribehli nejaky socky pro baksis. jasne, manana, postavit stany, zapit korkou a spat.

rano me ty socky zase budi, tak zase manana, mizej, ale nahrazujou je nejaky decka. dneska neni skola, statni svatek je i tady. vcerejsi vecerne-nocni domluva s tagarem, aby prop nas zase prijel, klapla, fik je fakt zase tady a po prerozdeleni casti nasich majetku mezi decka mirime zpet do puna.

v tomto meste se dneska taky slavi, ale statni svatek cr to asi nebude. vsude po ulicich lide vytvareji primo na zemi barevne (a lehce smrdute) koberce, vypada to skvele. za tri hodiny nam jede bus do limy, 18hodin, hnus fialovej.

Ten predchozi dodatek je k Makchu Pikchu...

sem uplne zapomel popsat tu slavnou hromadu sutraku, kde jsme byli vcera. tak teda od zacatku. doprava je tam mozna jen a pouze vlakem, kterej ovlada jedna jedina spolecnost - peru rail, fucking weather. za lupen z cusca se plati 70usd, nicmene nejsme nejaky vobycejny turisti, my vime... tudiz presun do nejzazsiho mozneho bodu levnym tagem, odtud uz lupen stoji jen 30usd... za hodinu jizdy, cca 20km... FW. my jsme ale protreli a komunikativne vyspeli, tudiz vime, ze vecer jede vlacek za smesnych 47usd pro 4 travelery. ok, kupujeme a delame rezervaci i na dalsi den pro cestu zpet, ma to stat jen 36usd.....

ok, nocni presun z nadrazi, ktery je plny milionama turistu a hotelama za 30-50usd, hodinku cesty pod kopec, hodinku cesty do kopce a jsme u brany. mame tri hodiny spanku, abysme vstali a stihli vychod slunce. ok, vstat v 6, sbalit mokry veci a vyrazit - vstup 20USD. lezeme po nejakejch schodech, mlha, viditelnost 5m. po pravy strane se zacina objevovat nejakej vysokej kopec... a najednou behem 10vterin mlha zmizela a pred nama se objevilo zapomenute mesto inku v cele sve krase, kdo nevidel nepochopi, jakej je to zazitek. dal to popisovat nebudu, pred polednem uz se to hemzi milionama turistu, uvidite fotky.

odpoledne jdu potrvdit rezervaci na zpatecni vlak, ale ouha, nechtej nam dat predem domluvenou cenu, chteji od kazdyho 36usd. FW. nebudu to rozebirat, ale v zivote jsme si takhle anglicky nezanadaval, skvele jsem se pohadal s direktorem, tolik fuckoffu jsem snad nikdy nerekl. a taky jsem konecne pouzil call embassy, ale ani prd. vzhledem k tomu, ze sme nemeli zadny prachy, v tomhle priblblym mestecku neni ani bankomat, museli jsme se nazrat v jedny luxushospode a vybrat tak pres kartu. perlicka je, ze hned vedle nadrazi je obrovska cedule, na ktere se -peruansky lid- omlouva za komplikace zpusobene perurail, protoze je to kontrakt jeste za fujimoriho, blabla, vsichni vedi co je to za podvod...

kazdopadne jsme to teda zatahli, hodinu vlakem za cenu letenky do londyna...

to je k MP vsechno, jdu na pivo.

Zdravim Vas z jihu teto obrovske zeme.

Dnes po poledni jsme dorazili na breh vyseuvedeneho jezera.

Jeli jsme z Cuzco a to pouhych 6 hodin.

Cesta sem vede absolutne mystickou krajinou nahorni plosiny, ktera sousedi s Bolivii.

Jezero se nachazi v nadmorske vysce 3840 m.n.m.

Zase nam trosicku zacali starosti s presunem zpet do Limy odkud odletame v sobotu smer Madrid.

Pro pet osob proste maji prvni letenky odsud na sobotu v 17:00, coz znaci rezervu cca 2 hodin v Lime na nas let do Evropy.

Zvazujeme ruzne varianty kombinovaneho presunu busem do Cuzco a odtud letecky ale vsechny jsou nepriznive.

No jo, tak odsud budeme muset odjet jiz nazitri rano busem pres Arkeipu na pobrezi Pacifiku do Limy.

Cesta bude trvat 18 hodin.

Uz se na to moc tesim.

I pres nadmorskou vysku je tu docela prijatelne klima, neco kolem 22 stupnu.

Za chvili nekde stopnem taxika a vyrazime smer pobrezi jezera, kde rozbijem tabor.

V zdejsi predvecer Cs statniho svatku Vas zdravim z mesta Puno 100 Km od Bolivijskech hranic.

Mno par fackama rozdeleni rozhodne nesmrdi.

Spis to vidim na diskuzi o h.... v teple hospody kde kazdymu narostou ramena a je reditelem zemekoule.

GoreTex, Salewa, Vibram - co nevylezu wokecam. Hehe

Buenos,

tak sem nam to zacina kratit... momentalne jsme vyresili krizi tykajici se presunu po teto systemem nedotcene zemi. jsme v puno, u jezera titicaca. puvodne jsme odtud chteli letet do limy v patek odpoledne, ale ouha, letadla plny a na zitrek, ctvrtek, taky. takze varianta brod - presun autobusem, zkousnout 18 hodin v poloze sedmo. meli jsme zpatecni listky odtud do cusca, takze jsme je vymenili za kus cesty na limu, ale mozna si dovedete predstavit, jakej to byl problem, nemaje jiz ssebou flores a jeji spanelstinu.

dneska vecer mirime nekam za mesto, nadherna noc ve stanu s flaskou mistniho dryjaku na brehu toho slavnyho rybnika. zitra ve 3pm smer lima, vyprat, umejt, oholit, odvsivit a v sobotu na aeropuerto a madrid, praha.

zatim cus bus trolejbus bambus kaktus

Mno, v Praze nas ceka napinave a jiste dramaticke reseni situace okolo rozdeleni skupiny pod prvnim sedlem... Tady se nam do toho nechce, protoze to smrdi par fackama...

25.10.2004 v 21:12

Zravim z mestecka pod MACHU PICHU.

Po trech dnech brutalniho pochodu se podarilo prekrocit masiv And na exponovanem miste kolem sestitisicovy Salkantei.

Vse zacalo v sobotu rano v 6:00 na autobusovem nadrazi v Cuzco. Odtamtu jsme se panoramatickou cestou v docela pohodlnym Volvu dostali az na krizovatku k jedne vesnici, ktera mela byt nasim vycozim bodem - Molepata.

Z Cozco 3360 jsme klesli na nejakych 1800 m.n.m a vyrazne se tim znenila vegetace.

Nase skupana se rozrostla o Flores = zacali jsme ji prezdivat Kytka - je to ta osoba zenskeho pohlavi, ktera nam pichla v Lime a ktera nam taky doporucila hotel v Cuzcu za 12,5 Sollu - 1 Soll je cca 8 Kc na hlavu.

Stoplnui jsme mistiho typa s Toyotou a ten ze nas hodi do Molepaty za 35 Sollu, komu by se chtelo slapat 10 Km do kopce a tak se nas 6 vcetne bagaze a jidla na 3 dny sape k ridicovi do jeho kombiku, kterej jevelkej jako Combi Octavia.

Bagaz resi zahradka a 2 osoby konci v zavazadlovem prostoru.

Mel jsem taky to stesti.

Ptame se chlapika po nejakem znamem s nakladakem, ktery by nas hodil na vychozi bod prechodu ve vysce asi 3600 nad vesnici asi tak za 70 Sollu.

Vidina vyssiho vydelku nenechala borce chladnym.

Pry pojedeme pomaleji ale cestu by jsme meli Toyotou zvladnout, cca 2 hodiny.

Priznam se ze me srdce krvacelo.

Leckdy jsem pod nohama na zadnich sedadlech citil nahle vzduti podlahy od nerovnmosti na ceste.

Stejne tak, jako kdyz ridic zaclaj polevat chladic kyblem s naplni z mistniho potoka.

Dorazili jsme.

Mimo jine cestou si zacal namlouvat ridic Flores, zdali by si ho nechtela vzit...mohl by ji v pohode delat otce.

Na miste zacatku prechodu 11:00 zacina poprchavat a zanedlouho se zastavuijeme u starenky, ktera mluvi jenom Kecuansky a i Kytka ma s objednavkou cehokoli k jidlu problem.

Nakonec se z toho vyklubali peruanske brambory naloupacku z umelohmotneho lavoru.

Doma buch to do pusy nevzal.

Zaciname stoupat.

Hustej zacatek predjima neco co ho bude zanedlouho nasledovat.

Skupina se ocita pod morenovym sedlem Salkantaye.

Ja s Martinem jsme lehce v predu a za nami se schazi v prvni vlne Richard s Pedrosem, nasledovani Honzou s Kytkou.

Pokracujem dal. Za hodinu kontrolujem odstum od skupiny ale ta se z puvodniho mista ani nehla.

Vyckavame ale s pribyvajici dobou pokracujem dal.

Musine do prvniho sedla 4.600. Na misto dorazine znacne opotrebovani tesne pred setmenim.

Sedlo prelezame a musime dolu.

Spime v 4.300. Dnesni den znamenal 8 hodin pochodu

Rano vstavame v 6:00 ze zamrzleho stanu.

Jdeme dolu udolim k Incatrailu. Za 2 hodiny odbocujeme na druhe sedlo. 4.300. Alibisticky si myslim, ze to je posledni kopec, ktery musime prekonat a odsud to pujde kolem potoka a nasledne reky jenom dolu.

Za dalsi 3 hodiny se dostavame pod Salkantay z jeho jizni strany.

Na urovni 3.300 metru zacina mohutny zarez do hor.

K tomu jeste destny les.

Je 17:00 a za hodinu bude tma.

Misto na stan zadne.

Pochodujene za tmy nad souteskou. Sily jsou jen psychickou zalezitosti.

Pred nami se v 19:30 ve svitu celovek objevje utrzene cesta do hloubky nejakych 100 metru.

Vracime se o 50 metru a provizorne stavime stan nad prurvou u vodopadu. 12 hodin pochodu. Jsem mrtvej. vyska 3.000.

Rano sbirame posledni zbytky sil k prekonani urvane cesty zelenym peklem nad ni. Pokracujem v sestupu podel zurici reky.

Zanedlouho je cesta prehrazena paskou s zkrizenymy hnatami a naopisem Danger.

..a co kdyby byla tahle tadle paska taky z druhy strany na zacatku tripu.

Prekonavame nekolik lanovych visutych mostu. Neco pro me, zvlast za fouhajiciho vetru, ktery tu je.

Konecne.

Dorazime za 6 hodin pochodu k vlakove zastavce.

Peruansky vlak je historie sama o sobe ale v tuto chvili je to vysvobozeni ze zeleneho pekla.

Jedeme cca 10 Km zhruba 1 hodinu.

Prijizdime do mesta pod Machu Pichu. Rekl bych ze je to jeste vetsi turisticka atrakce nez Cesky Krumlov.

Stejne tak ocekavam ze Machu Pichu na ktery razime zitra rano bude neco jako Karlstejn.

Ocekavali jsme za tu dnes odpoledne narazime na hlavni cast vypravy ale toto se miji skutecnosti.

Tak tedy zitra na zricenine.

Jen doufam se se nevydali za nami do dvou sedel a pralesa.

Nejsita noc a zitek.

Zitra bu jsmese meli vecer presunout co Cuzca a odtamtud vyrazime ve stredu rano na Tiki Taca - nebo jak se to pise.

Je to zkratka to jezero na jihu Peru.

Mejste se bezva, z jizni ameriky vas zdravim k smrti vycerpan.

Hi gringos,

od posledn zpravy uplynulo mnoho vody a je tu dalsi zprava z konce sveta. Vyprava se momentlne nachazi ve mestecku Cusco, jizni Peru, 3400 mnm. Aklimatizace no problem, v porovnani s prdechozimi vykony se nam tu s Petrem i dobre kouri. Vyprava se od vcerejsiho odpoledne rozrostla o jednoho clena. Teda je to clenka. Francouzka jmenem Flower. Je to prima devce, na zabouzroutku mluvi podezrele dobre anglicky a spanelsky. A taky francouzsky, takze jsem mohl konecne po dvouletem studiu tohodle prisernyho jazyka pouzit sve dve oblibene vety o praci na zahrade a neprilis drahem hotelu.

Doslo k tomu tak - po prijezdu do Limy jsme si u prima rostenky v jedne autobusve company rezervovali tikety na palubu a vyrazili do Mesta. Lima, resp. jeji stred, je opravdu nadherne mesto, spusta policajtu, vojaku a vodni delo. Krome toho nejaky baraky co prej nechal postavi nejakej Pisaro, nebo podobnej bucek. Po navratu na autobusak - caramba - kvuli stavce agrikulturniku se odjezd posouva na 16. Nastesti je ve vestibulu zradelna s pivakama. Cesi to s nima umi, takze za chvili je veselo. Nicmene dalsi odklad - tentokrat na neurcito. V jidelne pomalu dochazi pivo, takze opatruji operativne flasku korky, martin prinasi z kfc kureci a balonky rozdava mistnim detem. Nase skupinka, pozirajici odporne americke pokrmy, veselici se na celej vestibul, je fakt zabava numero uno pro vsechny okolosedici limisty. No nic, vecer je odjezd definitivne zrusenej, takze resime co dal. Opodal stojici opustena vila nam jde vstric, mluvi spanelsky, takze nase tikety se promenily v open tikety na zvolene datum na jine trase, bukujeme letenku do cuzka a padime do hostelu, ktery nam flores doporucila. naprosta bomba, lacinej podnik, ale zachovalej, bereme s sebou jeste jednoho japonce, kteryho jsme taky sbalili na autobusaku. ten typek ma s sebou i kapesni popelnik, to sem nezral. takze kalime, pridava se jeste jeden rakusan, kterej ve vidni pri odletu narazil na CZECH RAFT TEAM mirici do Ekvadoru. Prej byli veseli :-))

Dneska jsme teda vstali ve tri rano a padili na letiste. Vzlet se podaril az ba druhy pokus, protoze z prvniho plejnu nas vykopli, prej kvuli poruse. Takova zprava potesi pred startem... Nicmene ten druhej dvojplosnik se celkem hladce odlepil a po hodince jsme v cuzku. nadhera. krasa. spousta fotek. a zlodeju.

zitra zaciname nas dalsi expedicni trip, cil makcupikcu, ale ze zapadni strany, protoze klasickej inka trail je na trim mesice dopredu plnej. pousti tam jen 500 fiku denne, curamenti. takze jdeme objevnou stezkou, flores asi s nama. ted ale mame uplne jinou starost, ztratil se pravnik vypravy, bloudi nekde mezi hornim a dolnim namestim. v 19 zacina garden party, hotel okupuji tri dalsi francouzsky, musim koncim, mam jeste nejake nakupovani :-))

Pristi zprava asi opet odtud, ale nejdrive v utery vecer, po dobyti te incke ruiny.

cerveza,

honza