Salam Alaikum,

Posledni papirky prozrany, Katka uspesne vymenena za velblouda, bagly narvany sutrakama, spaleniny oloupany, rany od bice zahojeny, zizen preukrutna.

Sbohem Persie.

Prilet v sobotu 10:45, Praha Ruzyne

aktualni fotografie (3 min) k nahlednuti na http://www.tunelteam.com/online_default.asp

ze zeme kde "I don' t speak farsi" znamena "pojd na me alespon pulhodiny mluvit persky"

zdravi D & H & K

Opet zdravim do Prahy, tentokrat z prijemych 33 teheranskych stupnu celsia. Ve srovnani s poslednimi dvema dny je nam tu snad i zima.

Nedelni vecerni spoj z Yazdu do Bandar-e-Abbas jsme stihli na posledni chvili, protoze bylo zapotrebi vypalit nejake to cedecko s fotkama a uvolnit kartu. Obsluha pristroje vsak malinko pokulhavala za modernimi trendy v oblasti IT a tak se operace protahla na nekolik desitek minut. Kazdopadne sofer taga pod vidinou ziskani jednoho Chomejni navic pridal plnej knedlik a proletl zacpanym mestem temer jako drak.

Zamluvene Volvo bylo zatim to nejlepsi cestovani, ktere jsem tu zazil. Typka, kterej si vzal svuj cestovni pytel s ryzi a spinavejma hadrama do busu, jsem od zacatku nemilosrdne utiskoval (nema bejt tupej a ma si to hodit do vyhrazenych mist, ne pod nohy a svoje strkat ke me), takze chudak trpel celejch osm hodin a ani se neodvazil chrupkat mi na rameni, jako jiny strelci pred nim. Na ty zase obvykle postacil rozespalym zavrcenim se maskovany uder ramenem do licni kosti a byl klid.

Sotva jsme v Abbasu opustili korab silnic, uz jsme na sobe citili vlhko a sul. Sileny. To sem jeste nezazil, clovek je behem minuty jako kdyby prave prosel sprchou. Tak nelenit, tago, hura do hotelu. A sakra, hned ten prvni je plnej. To se nam musi stat zrovna tady, v mistech, kde lze existovat pouze pod ochranou klimatizace vosoleny na plny koule. A sakra, ten druhej nejak nemuzeme najit, Lonely Planet hrube selhava se svou mapkou, po dosazeni cile je ovsem taky full. Az napotreti uz neexperimentujeme a mirime do hotelu Darya. Sice je to to nejdrazsi, co jsme zatim meli, ale o tomto podniku se konecne da prohlasit - ano, je to hotel. Lednicka v pokoji lita po koberci sem a tam, jen aby vyrobila alespon jednu kostku ledu, klimoska kvili, ale je to snesitelny.

Cele odpoledne se pokousime o aklimatizaci a ven se odvazujeme teprve hodne pozde vecer. Jenze ouha, zadna zmena, jakmile se za clovekem zavrou hotelove dvere, nastava prave peklo. Nez si clovek koupi ZamZam colu (mistni odpoved na onen proflaknuty napoj), uz aby zdimal fusekle. Dokonce i mistni se doopravdy poti. Sledoval jsem jednoho typa, jak u sveho Paykana menil kolo. Von uz se teda potil i pred tim, ale kdyz videl, ze ho se zajmem pozoruju blizaje u toho nanukace, znervoznel, rozpotil se na plny pecky a z nervozity vrazil hever pod naraznik a zacal zvedat dvoutunku. No to jsem si nemohl nechat ujit, urvanej blatnik a pohmozdeny hnaty jsem cekal kazdym okamzikem. Ten fik z toho jeste vice znervoznel a nemohl si vzpomenout, na kterou stranu ma sroubovat srouby. Dal uz jsem to nesledoval, protoze mi upadla cokolada na triko. To mam za to.

Druhy den (utery) pobytu na tomto saunoidnim miste si zpestrujeme pulhodinovym vyletem lodkou-nelodkou na nedaleky Hormoz Island, kdysi tak slavny. Dnes uz jen trosky stare portugalske pevnosti a rybarska vesnice. Prochazka podel pobrezi mi dala zabrat, ja proste ten pach cerstvejch ulovenejch mrtvejch ryb na rozpalenym slunicku nemusim a nemusim. Takze prvni, cemu davam prednost pred prohlidkou rozvalin, je klimatizovanej "supermarket" (rikaj tomu tak mistni).

Kdyz sem se opet shledal se zbytkem vypravy, kdyz jsme se opet ocitli v supermarketu a kdyz jsme vypili a snedli vse co melo alespon 5 stupnu C, vydavame se smocit nase tela do vod Perskeho zalivu. Zadne ochlazeni se ale nekona, voda ma jen o neco malo mene stupnu nez vzduch, kahve. Jen bacha a neslapnout do krabiho hejna. Dejw chvili honi velkou zelvu, ta se mu ale zdalky vychechta a miri smer Oman.

V nedeli dopoledne jsme se v poklidu sbalili, pikolik privolal tago a my mohli zamirit na mistni mezinarodni letiste. Letenku jsme zakoupili uz drive v Teheranu, nemame kam spechat. Tak si jdu na letisti jeste koupit kafe, hura maj granule. Problem je ale hned pri objednavce. Restauracka vypada jak mlecnej bar, takovej ten pult za roh. Objednavam, misto pochutiny ale fasuju kus papiru s klikyhakama, dostavam na nej razitko a vlastnorucni podpis jednoho typa za pultem. Ehue? Ough? Co jako s tim? Aha, uz me vede na druhej konec pultu, za roh. Jenze dalsi problem, nikdo z obsluhy tam neni. Ha, pockej tady, cizince. A uz odbiha, aby se vzapeti vratil s jinym typkem. Ten si ode mne bere papirek s razitkem a naprosto neomylne a napoprve mi cpe kapucino. Hmm, tak to ne, holenku, nakul objednany kafco. Kdyz si to precte potreti, uchopi tu spravnou nadobou a Jenda je spokojen. Este mu akorat urazit pazouru, kterou mi tam chtel nacpat cukr a je hotovo.

Let poklidny, prostna tentokrat predvadela i dve devcata, pochopitelne v satku.

V Teheranu jako doma, krasnejch vlahejch 35 stupnu. Je to prima, kdyz uz to clovek poznava a nemusi otravovat svoje oudy hledanim trafiky po vsech certech. Tim se ale bohuzel kruh pomalu uzavira, v sobotu se vracime. Zbyva uz jen zhodnotit, rozdat odmeny za umisteni v celotaborovem bodovani, a pozadat sefa o dalsi mesic dovolene, aby si clovek mohl dukladne olizat rany (co ty na to, Pepo?).

Salam

Honza, Iran, Teheran (uz zase)

Tady se fakt neda zit. Ani psat. Ani jist a pit. A spat. A vubec, proc jsme vlastne tady? Aha, mame odsud letenky zpet do Teheranu. Tam je o sest stupnu min, snad se mi z hlavy do te doby nevylouhuje uplne vsechno...

Jsme v Abbasu, v plysovym hotelu. Povesti nelhali, vedro a vlhko k nepreziti. Zbytek informaci snad po aklimatizaci, pokud vubec k nejake dojde. Uz ted se mi potej pismenka na klavesnici...

Salam Alejkum,

vcerejsim dnem (sobota) zacal nas posledni tyden v zemi absence veproveho masa. Nijak nepodlehame panice, naopak si castejsim pobytem na slunci, prevazne v dobe obeda a po nem, zpestrujeme dovolenou. Nevahame pri tom zdolavat ruzne kopce a kopecky, jakoz i vyprahle ulicky (kolikrat slepe) historickych center mest. Ale poporadku.

Mister Mustafa, kterej si oblibil Dejwa uz kdyz u nej ve stredu rezervoval listky na bus, se ukazal jako selma rysava, prodal nam listky na 10hodinovou cestu do Shirazu do kary jmenem Mercedes SuperDeLuxe, ve ktery si mohl honit triko uz Bismarckuv syn. Napis na okne busu "Ahvaz - Berlin - Paris" taky nesignalizoval nic dobryho... No, prezili jsme to a uz se tesime, jak si v Shirazu hned po prijezdu koupime lupeny na prvni ranni spoj do Yazdu. Ehh, full bus, pohunek nam ale zajistuje posledni tri mista. Samozrejme to ma hacek. Jedno z nich je na obycejny dreveny lavici vzadu. Vidina cekani na nocni spoj nas odrazuje jeste vice, budeme se s Dejwem stridat, Katku vynechame, jsme lidi, ne? Zatim.

O ceste se dale rozepisovat nebudu, neb vzpominky jsou jeste prilis zive. Kazdopadne odpoledne uz se muzeme valet v hotelu v Yazdu.

YAZD - pry druhe nejstarsi mesto na svete (hmmmmm)

Sobotu travime ve water museum (z Yazdu jsou nejlepsi iransky kopaci tunelu), v patecni mesite (jeste ze je sobota a nemusime zase klamat hlidace) a prolejzanim staryho mesta. Kupodivu jsme ani mnohokrat nezabloudili.

Dneska rano probehla opet financni transace dolary za papirky, ovsem pozor zmena, dnes za celou dobu pobytu poprve ve skutecne bance. Dovedl nas tam nas hotelier a predem upozornuju, ze operace probehla vcelku hladce a rychle, protoze tam mel znamyho. Bylo to asi tak:

1) vylezt do prvniho patra banky a projit dverma s napisem "exchange", vlezt do kancelare se dvema typkama a dvema satkovanejma. nikdo evidentne nema co na praci

2) privolat kamose, podat ruku, pronest par zdvorilostnich frazi

3) strcit do zasuvky snuru od velke tabule, ktera ukazuje kurzy men (ta se kupodivu rozsviti)

4) vyplnit formular A4 plus dve kopie

5) odevzdat financni obnos v dolarech, nasleduje presne zaevidovani poctu bankovek a jejich hodnot. malinko se to protahuje, dejw ma jednobucky

6) vedlejsi typek podava formular A5, opet plus kopie

7) z protejsiho kanclu prinasi nejaka rostenka evidentne stejnej formular, kopie

8) rozloucit se a sejit do prizemi, dojit k nejvetsimu stolu s kozenym kreslem, na kterym asi sedi pan sekcni sef

9) sekcni sef pripojuje svuj podpis k velkemu a malemu formulari

10) jdeme k nejake prepazce, kde je pravdepodobne sef oddeleni sejfu, ktery podepisuje maly formular

11) s timto vsim se presouvame k prepazce "cash", manik otevira sejf a prichazi s pytlem penez

12) par jich prepocita na elektronicke pocitacce, nektere (asi pro cvik) v ruce

13) voila, jak proste, mily watsone. mame to a muzeme zase radit

pozn. aut: u bezneho vexlaka na ulici se transakce odviji takto:

1) tady mas dolary a davaj papirky

2) tak jo

3) prepocitat a je to

Potom uz jen hup do pripravenyho taga a vylet smer Chak-Chak muze zacit. Pres hodinu jizdy do hor vyprahlou krajinou a jsme na miste. Poutni misto Zoroastrianu, kde nejaka princezna kdysi kutla do skaliska a vytryskl pramen. Pochopitelne do nej ale kutla ve vyssich mistech hory, takze se tam v tom paraku musime nejdriv vyskrabat. Nojo zenska...

Na zaver jeste zpatky do mesta, projet ho, zase vyjet druhou stranou a uz jsme u Towers Of Silence, cili vezi ticha. To je celkem sympaticky misto. Za starych casu (to nemuzete pamatovat) sem na horu posadili neboztika a proti nemu nejakyho kneze na pozorovani. Pak uz se jen cekalo, ktery voko vyklobnou ptaci mrtvolce driv. Levy? Pravy? Podle toho se vestila uspesnost umrlcovi pouti na onom svete. Ani nebudu zminovat, ze se tam zase leze do kopce...

Ted cekame v Yazdu na vecerni spoj do Bandar-e-Abbas. Pouceni z krizoveho vyvoje jsme si k preprave zajistili jednak volvo, ale hlavne sedadla vzadu. kdo ma porad poslouchat ukrutny radio, ktery si ridic pousti aby neusnul. no a i kdyz uz clovek zabere, sofer zrovna na znameni radosti ze setkani s kamosem pri predjizdeni zatroubi. A to je tady nejvetsim hitem mit na aute klakson alespon ze zaoceanskyho parniku.

Howk

Honza, Yazd, Iran

Plynule navazu na Dejwa a dostavame se jeste v Shirazu ke zminovane mesite. Zase jsme tady okolo osme, cas modlitbicky, tentokrat ale kompletne v plne polni s baglama. Typek s prachovkou (ty tu snad hlidaj vsechny mesity) me zacne oprasovat na znameni zakazu vstupu, jen pro muslimy. Ja mu na to kejvu, jako ze jo, coz ho zarazilo a nechal me chvilku pokracovat v ceste. Pak mu asi neco doslo, dobehl me a zacal znova machat tim klacikem s chlupama a zopakoval zakaz vstupu nemuslimum. No nedal sem se, tvrdim dal, ze sem muslim, von nevi co na to rict, tak alespon zakazuje vstup Katce, protoze ma malou... no... pokryvku hlavy. S Dejwem pronikame dovnitr.

Nasleduje presun na autobusak a vcelku presny odjezd z mesta. Vedle me si seda jeden mladik, co evidentne neda pokoj, dokud s nim chvili nepoklabosim. Za chvili ale nelituju, vyloupnul se z nej docela slusne na rezim a mistni pomery nasratej muzik, tvrdi, ze dokonce konvertoval k cernoprdelnikum. Ze sem ale prvni, komu to rika :-)

V Ahvazu jsme po 10 hodinach jizdy nekdy pred osmou ranni, vcelku bez problemu preskakujeme na busik do Shoush, tam tez v celku bez problemu nachazime hotel. No, chtej za pokoj 200 tisic, ale zase hajzl a sprcha vlastni, nikoliv obvykle "shared". A misa tu je taky :-))

Podvecerni prochazka mestem je spis ocistec, sileny, ukrutny, nevydrzitelny vedro, takze akorat nakoupit nejaky to ovoce a zpet do hotelu. Alespon tam delaj dobrou jedlou veceri. Podvecerni pokus o zakoupeni cigaret u lobotoma ani nebudu rozmazavat :-)

Ve ctvrtek rano brzy vstat a hura tagem na vykopavky. Zikurat je pekna vecicka a na mistni pomery i zachovala, jedna z nejstrarsich pamatek v Iranu. Ale dokonce i hlinorejpal Dejw toho ma po hodine celkem dost, toz nic nebrani navratu do mesta, prohlidce hrobu proroka Daniela a busem zpet do Ahvazu. Uz nam dosly papirky (mistni mena), presouvame se do centra a chceme provest vymenu. Ouha, vsechny banky zaviraj ve dve, to vite, zitra zacina mistni vikend. Dokonce i v centralni bance nam nepomuzou. To tady fakt nikdo nechce dolarky? Alespon nas odkazujou na hotel Pars, kde to snad pujde. No, bucci na recepci nejdriv taky nechteli menit, ale vymluvnost v kombinaci s modryma ocima Terence Hilla udelala na nove prichozi krasku dojem a transakce mohla probehnout.

Toz tak, ted nas ceka peklo. 10 hodin do Shirazu a odtamtud asi 7 hodin do Yazdu. Uz ted me tlaci zidle, na ktery pisu...

At Vas ruce nebolej (takovej mistni pozdrav)

Honza, Ahvaz/Iran

Jak to teda bylo dneska (6.zari, outerek)

Poslusni vecerniho spolecnyho rozhodnuti o velmi casnym vstavani jsme z posteli vylezli ve slusnejch osm hodin.

Jo, rad bych podekoval DJovi, co nam v noci pod oknem prehral nejnovejsi persky hity.

Jeste pred snidani jsme zavrhli predrazenou nabidku cestovky doporucovanou by LP. Jeste radi jsme si vzpomeli na chlapika co nam svoje sluzby nabizel vcera rano, kdyz jsme vyvareny z nocniho presunu v hotelovy recepci cumeli doblba. Uz v telefonu bylo znat ze ma z vyletu velkou radost. Na nic necekal, okamzite nakopnul svoji vomlacenou Kia Pride a pred hotelem byl, co by Jenda dva kolacky spolknul.

Vynecham nasledny zmateny reseni vecernich listku na autobus a zapomenutejch pasu v hotelu a posunu se o hodinu a pul v case.

V ty dobe jsme uzreli slavu a pad mesta Persepole, klenotu rodu Achaimenovcu. Sidlo krale kralu, centrum rise, jaky nebylo do ty doby rovno. Dnesni dobyvatel musi prekonavat hlavne vedro a vlezly slunce, pred kterym se da schovat jen za dva a pul tisice stary sloupy, v hojnym poctu trcici k vymetenymu nebi. Z odhadovany hodiny a pul urceny pro courani davnou minulosti byli brzo tri a my se nechali odvezt dal.

O 6 km dal je misto znamy pod jmenem Naght-e-Rostam a jde o hrobky ctyrech vyznamnejch kralu Achaimenovsky doby. Dareia I, Xerxa, jakoz i mene znamejch Artaxerxa a Dareia II. Tez je tu k videni stavba kterou mistni nazivaj Ka'ba e Zoroaster (nejspis to pisu blbe ale nemam uz cas se nekam divat). Rika se ze je to bejvalej chram zasvecenej ohni, pripadne skrys pro Avestu (zoroasterianskej posvatnej text) ale nejspis jde taky o hrobku.

Ted jsme uz zpatky v Shirazu a aby jsme toho meli pro dnesek skutecne dost, tak jdem pred odjezdem vomrknout jeste mistni zda se ze nejvetsi mesitu. Honza a Katka se uz tvarej nervozne, takze ja radsi jdu, nebo me....

Salam alejkum,

Esfahan je opravdu mestem pokladu, spousta palacu, mesit, mostu. Vybudoval jej sah Abas {neco jako Karel IV.} a to koncem 16. a prvni poloviny 17. stoleti. Zvolil si toto mesto za hlavni {dnes je jim Teheran}. Za jeho vlady zazila Persie svuj prvni rozmach vubec.

Muzete zde navstivit druhe nejvetsi namesti na svete Imam square, na kterem se nachazi kupodivu :] Imamova mesita o ktere se tvrdi, ze patri mezi ty nejkrasnejsi, libila se mi, ale nemohu to posoudit. V drivejsich dobach se na tomto namesti poradaly konske zavody, ktere se sledovaly z Chehel stoun palace, coz byl udajne vojensky dum. Ma sest pater a pro nastevniky jsou dostupne pouze tri, my jsme se samozrejme podivali az do sesteho {do zakazane komnaty} to by jsme totiz nebyli my, aby jsme nemeli neco extra. Toto patro je zajimave tim, ze zde maji steny ruzne sklony, narozdil od normalnich mistnosti a to proto, ze zde hrala hudba a o tyto steny se lame zvuk jinak a nejde slyset ven. Proste aby se mohly poradat mejdany i v dobe motlitby :] Cele se to rekonstuuje, oprvuji se malby a tak.., sice jsem tu videla lezet jen obycejne vodovky, ale budiz.

Mesita Jameh je nejvetsi v Iranu. Domy pochazi z 11. stoleti, zbytek se dostavoval postupne jak stoleti ubihala. Jsou zde ruzne prvky stavitelskych stylu. Jeden z domu je tak matematicky presne postaven, ze odolal vsem zemetresenim, ktera tu v minulosti byla. Jeste predtim, nez zde tato mesita byla, nachazelo se zde posvatne misto Zoroasterianu {Mazdistu}

Zoroasterismus neboli Mazdismus vznikl v 6. stoleti pr.n.l. Zalozil jej prorok Zoro Aster {Zaratus} a hlavnim bohem se stal Ahura Mazda. Vetsina chramu se zasvecovala ohni. V kazdem chramu byl oltar, na kterem stale horel ohen. V Yazdu stale takovy chram je a ohen se zde udrzuje jiz po staleti, urcite se zajdeme podivat.

Pak tu mame 10 starobylich mostu pres reku Zayandech plus pouze jeden novodoby. Nejdelsi Si-o-seh meri 300m, coz je 33 mostnich oblouku. Dole pod nim se da brodit vodou, doporucuji v botech :] trochu to klouze.

Jinak si Iranci portpi na fontanky a to i uprostred reky, na ruzna barevna svetla, svitici palmy a koule pres ulici, takze kdyz se setmi, mame tu takove letni vanoce, ale rekla bych, ze to sem patri.

Jinak velice doporucuji mistni hotel Amir Kabir, za male penize naprosty luxus, zatim to nejlepsi, co jsme potkali a asi i potkame. Pradelna, nestkaficko, kontinentalni snidane, znamky na pohledy, smenarna, koupite tu i listky na bus a uprostred hotelu je dvorek s fontankou, kde muzete v klidu relaxovat. Proste majitele vi, jak uspokojit zakaznika :]

S Esfahanu mam spise kulturni zazitky, snad krome navstevy jednoho z mostu, kde se kazdy patek jak uz se zminil i Honza schazi mistni spodina. Nevyboureni chlapci, touzici po svobode, zpivajic a tancic asi vzivote nevideli blondynu :] Byla jsem rada, kdyz jsme otamtud zmizeli :]

Kluci samozrejme okukovali, tocili a fotili mistni krasky, ale nemuzu jim to zazlivat, pro ne je to stejna exotika asi jako ja pro Irance :]

Jeste stoji za zminku mistni Armenska ctvrt s armensku mensinou, ve ktere je krestansky kostel. Armenska cirkev je totiz krestanska. Nevedela jsem, ze Turkove zpusobili Amenum takovou malou Xenocidu, asi jako nacisti Zidum. Maji tu v mistnim muzeu zabery a nic pekneho, taky si uzili. Driv zili na severu Iranu a pak se presunuli sem do Esfahanu.

Tak to je asi k Esfahanu vse, snazila jsem se delat odstavce, aby se to dalo cist, ale chyby tu asi budou, je tu jen pouhych 45 stupnu, takze to podle toho vypada.

loucim se cohafes Katka

Persepole dobyta, ostatni sutraky kolem taky. Vecer mirime na severozapad smer iracka hranice, Ahvaz.

Dneska jen kratka zpravicka, expedice se presunula do mesta Shiraz. Presun byl nocni, 7 hodin busikem. Vse vporadku, jen me ve 4 rano budil jeden vojak, co chtel sedet vedle me. Takze pak uz jsem neusnul. Pri nastupovani to byla celkem legrace. zatim nejhustsi skatulata co jsme zazili. Nez se vse uvedlo do poradku tak, aby zensky sedely se zenskejma a chlapi s chlapama, resp. aby zadna svobodna nesedla vedle nekoho jinyho nez je jeji bracha pripadne fotr, promichali si sedadla snad vsichni. Teda krome nas, ktery jsme zabrali sedacky uplne nekomu jinymu. Dejw sedel s Katkou a ja branil dalsi volny sedadlo vedle me svym batuzkem. Simulujice cetbu, predvadel jsem okazaly nezajem o okolni deni, takze na me nikdo nepromluvil a nikdo si ke me nesednul. Sice jsme kvuli tomu vyrazili o pul hodiny pozdeji, protoze jedno volne misto znamenalo jeden stojici clovek, ale ridic s nahanecem to i tak vyresili a ve finale sedeli vsichni. Kouzelnici.

Dnesek byl takovej proflakanej den, courani mestem, zitra snad vyrazime do Persepole. Cas se nam nebezpecne krati, tudiz zaciname malinko planovat. U teto neprijemne cinnosti obvykle dochazi pri ruznych vypravach k vetsim ci mensim nazorovym stretum, nas nevyjimaje, zatim to ale zvladame bez zbytecneho nasili.

Honza, Shiraz, Iran