Tak jsem se koukal na svěťák v Troji a čekal jsem, že vás tam uvidím v nějakém prostřihu ale po raftu a po vás ani památka......

Letošní RaJ Tour patřila spíš k těm klidnějším podnikům sezóny, ani s tou brekeke-brandy to nebylo tak horký...

Buenas doma,

vcera v 9 hod. mistniho casu byl dosazen vrchol Cerro Chirripo. Posledni metry byly zdolany po ctyrech, ale vyhled stal za to. Sice jsme nevideli oba oceany soucasne jak sliboval LP, ale zato maji nahore hrozne drzy vrabcaky, loudici po unavenych turistech susenky. Ctvrtecnimu vrcholovemu vystupu predchazel stredecni 15 km trek na zakladnu. Po dosazeni vrcholu jsme horu jeste tyz den sebehli (25km) a ted lecime unavene klouby v male vesnicce Dominical na pobrezi pacifiku. Martinovi zitra zacinaji sufrarske lekce, tak bude konecne cas trochu zrelaxovat.

Hola, jeste nutno dodat, ze vcera [pondeli] probehl sjezd mistni wild white water Rio Pacuare v delce 26km. Bohuzel jsme jeli jeki spodni cast, coz byl wolej misty III a opavdu jen sporadicky slibovana IV. Vtipny guide nas po kazde perejce vyzyval k Hi5, coz jsem ostentativne ignoroval. Vrchni cat teto Rio je udajne V a misty je to pry nejetelny. Tak nevim, ale pry jsem sikovnej a po mesici treniku bych tam pry mohl delat guida. Tak co potom zbytek raftu, vy by jste to tam mohli jezdit za tmy a pozadu. I loveU2.

Jinak dnesni presun z Turialby pod Cerro Chirripo stal za to. Vystoupali jsme z 600 m.n.m. na Cerro dela Morte {3.400 m.n.m.} a pak zase spadli nekem na 800 mnm. V CR {costa rica} neexistujou smerovky s nazvy vesnic s mene jak asi 20.000 obyvatel. Tak, ze super bloudeni a ma skvela spanelstinu pri vyptavani se na cestu. Oni tady dokonce ani nemaji poradny mapy. Proste Pura Vida.

Jeste pred zitrejsim vystupem na Chirripo jsem jel sam naladit formu do mistiho termalniho pramenu. Jen ta cesta stala za to. Jak rika jenda, na kilometru prevyseni jeden kilometr. Mitsubisi si asi sahlo na dno a ja taky. Nicmene, po tom ukrutnym kilaku stoupani na jednicku s redukci do pomala a pocitem, ze se to auto po tom sterku sveze jako sane na snehu, jsem parknul, zaplatil 1.500 colones {3USD} a vydal se po stezce pralesem k tomu zazraku. A stalo to za to. Asi 200 m vyslapanou zestickou v pralese jsem dohopsal k napul prirodnimu bazenku asi 10x10 m. Byl jsem tam uplne sam a moc jsem si to uzil. A co potom ve dvou .... Tak nic, uz jem vas naladil dostatecne, tak hybaj zarezavat.

Hola Senoritas y Caballeros,

zdravime z upati nejvyssiho kopce Kostariky Chirripo (3.850m), na ktery se zitra chystame. Pocasi mlhave, obcas destive, vysoka vlhkost (okoli;) preje vsem moznym i nemoznym kvetinam, ktery u nas kupujeme za hrisny penize. Mali ninos v okoli sopky Turialba nabizeji dokonce u cest naruce Kal, ktery rostou mame na zahradce. Jo k Turialbe - sopka asi 3.200, mlha nad vrcholem se nakonec ukazala jako cila sopecna aktivita, dalsi sopka Irazu je megaturistiko attraction, do krateru se da vjet autem a nase nedelni navsteva byla provazena autobusy plnymi Ticos, kteri se vydali na rodinny vylet vybaveni kosiky plnymi jidla a kdyz dojeli na misto, vybalili to a jen zrali. Poznamka pro pany:, z meho pohledu tu jsou slecny sice pohledne, ale vetsina z nich by potrebovala jednou tydne vystup na Chirripo, zkratka jsou tluste jak prasatka. Ale najdou se samozrejme vyjimky az slysim Martinovo srdce poskocit:) Zatim konec hlaseni, jdu si dat Sangia con Agua a masirovat svaly pred zitrejsim trekem. Jestli mi neupadnou nozicky, zas Vam neco napicu.

Zdavim vsechny kockozrouty a jejich priznivce.

Ted sedim v kavarne a kdyz zvednu oci od kompu tak koukam do palem a na more :-)

jo karibik.... Quita - raj turistek touzicich po cernych potomcich privlcenych jako otroci na praci na bananovych plantazich.

Ale poporadku.

Cesta do San Jose byla des bes, ale postupne zapominam.

San Jose je nezajimavy stredoamericky mesto, ktery pozvolna zacinaj obklopovat slumy nikaraguicu, ktery tady fungujou jako levna pracovni sila.

V nedeli rano jsme si ale dosli pronajmout auto a AVIS nas prijemne prekvapil. Za 1.100 USD nam dali na 20 dnu skoro novy Mitsubishi Pajero Sport komplet v bile barve. Musime v tom vypada jako desny americani.

Hned v nedeli rano jsme vyrzili ze San Jose smer Guapiles k znamymu znamyho - kostaricanovi Bernardo, ktery pred 15 lety studoval v brne veterinu. Ted je tady velkej kapo pres kravy a ovce. Je to hlavni kostarickej inseminator.

V pondeli rano, ale opravdu rano (Tady snad vsichni vstavaj nejpozdeji v 6) jsme jen sami dva vyrazili do nardniho parku Tortuguero. Cesta trvala asi 2 hodiny. Polovinu autem mezi bananovejma plantazema po desne rozjebanejch cestach a polovina clunem po rece smerem ke karibiku. Tortugero je slavny tim, ze na mistni plaze z cerneho pisku priplouvaji snad vsechny druhy zelv naklast vajicka. Kolem 9 vecer jsme `pod vedenim mistniho Dona Chico sli womrknout, zda-li nejake neuvidime. Nevideli :-( jen sme si udelali super nocni bojovku asi 10km po plazi bez svetla a i bez svitu luny. Na zelvicky se nesmi svitit svetlem, mohlo by to narusit proces kladeni vajec.

No, uz jsem krapet unavenej z toho psani. Pokracovani priste. Jdu si dat drink.

Hasta la vista

Buenos nochas,

po tydnu se dostavame konecne k tomu, abychom se zase ozvali. Bylo toho opravdu hodne.

Minuly tyden v sobotu jsme odleteli z Ushuaiy a dali tak sbohem nejjiznejsi Patagonii.

"Konec sveta" vypada jako z foglarovky. Zatoka, bobri reka, srub, zkratka pohadka. Zadne rozervane skaly, prudky vichr a obrovske vlny.

V "hlavnim meste" Patagonie Punta Arenas jsme zkontrolovali pristav, stejne tak vojenskou posadku a ochutnali nekolik morskych potvor z Magallanshova pruplavu.

V nedeli rano zacal den blbec!

Proc musi taxi na letiste prijet misto v 9 az v 9:30? Letadlo do Santiaga jsme nakonec stihli. Pri mezi pristani v Puerto Montt na pobrezi Pacifiku vyzkousel pilot co vydrzime. Vydrzeli jsme.

Po uspesnem pristani v Santiagu jsme narazili na problem pretahovani turistu mistnimi dopravci do centra. Pretahovacka nakonec dopadla vyberem tranzitu misto autobusu a my jsme se dostali se zpozdenim znovu na oblibeny autobusak - takova

sofistikovanejsi Florenc.

V 18:00 jsme shaneli ridice do Mendozy, ten dorazil se zpozdenim a aby vse stihl, dal cihlu na plyn a ritili jsme se minimalne 100 cestou necestou. Po ceste jsme nabrali jeste 9 cernych pasazeru.

Pas mezi Santiagem a Mendozou si predstavte jako stoupani na cernou sjezdovku na Plane ve Spindlu, na ktere jsou postavene serpentiny a vali se pres ne stejne kamionu jako pres "Barandak". V nejvyssim bode 3100 m n. m. je tunel, ktery je do poloviny chilsky a od poloviny argentinsky. Klasicka pohranicni procedura probehla vyjimecne 2 v 1 ( obe celnice na 1 miste ) - rentgen, papiry, pasy, jidlo... Razitko uz se skoro nikam nevejde :-)

Do Mendozy jsme dorazili v 0:45 za vydatneho deste, ktery kompletne zaplavil ulice a zastavil dopravu na dalnici.

Lehce po pulnoci jsme si dali prochazku mestem za ucelem sehnani nejakeho pribytku. Dali jsme si prohlidku Perlovky a Skorepky, ale nakonec jsme nasli hotel s vyhledem na fabriku. Wellcome in Mendoza.

Ve dne vypadalo mesto mnohem privetiveji nez v noci. Je tu spousta stromu v ulicich a parku.

Dopoledne jsme obstaravali permit do narodniho parku Aconcagua a vsechny ostatni nalezitosti, jako jsou zdravotni dotazniky, pojisteni, informace pro repatriaci z oblasti Aconcaguy ( 6959 m n. m. ) - nejvyssi hora na zapadni polokouli.

Odpoledne jsme se venovali typickemu pro Mendozu - navstevam mistnich sklepu, vyroben vina, vinicim, olivarnam ....

Zn.: DOPORUCENO

V utery v 6 rano ( stavani v 5! ) nas nabral na autobusaku bus a dovezl nas temer na chilske hranice, ke vstupu do narodniho parku. Registrace, vyfasovani odpadkoveho pytle ( pri ztrate pokuta 100 USD ), doplneni vody a vystup do prvniho postupoveho tabora Confluencia 3300 m n. m. Cesta 7,5 km s prevysenim 500 m nam trvala 3,5 hodiny hlavne z duvodu neskutecne zateze ( 35 + 25 kg ) zpusobene potrebnou vodou a palivem.

Vynahrazeno nadhernym pohledem na Aconcaguu.

Ve stredu jsme se nalehko vyskrabali do base camp-u Plaza Francia ( 4200 m n.m. ) pod jizni stenou hory. Neskutecny pocit pokory a respektu. Ve vzdalenosti nekolika stovek metru se pred vami zveda temer 2700 metru kolma stena s ledovci a ledopady. Pocasi nam umoznilo videt kompletni horu vcetne dvou snehovych lavin ( kamera nezahalela :-))

Dnes, tj. ve ctvrtek jsme malem v noci zmrzli, skoro vse melo na sobe rampouch. Sestoupili jsme z Confluencie, odevzdali odpadky, odhlasili se rangerum a v Puente del Inca ( prirodne-kulturni pamatka: kombinace Pravcicke brany a Konepruskych jeskyn ) jsme nasedli na bus a dorazili az sem do Santiaga, cca 22:00.

Cestou z bus terminalu do hostelu nas stacil okrast taxikar. Prazska finta - zamena bankovek. Pouceni pro priste.

Zitra a pozitri nas ceka prohlidka chilske metropole a odlet domu ( 15 hodin do Parize - Lukasova nocni mura )

Souhrn na zaver:

Nejvychodnejsi nas navstiveny bod - Puerto Iguazu ( AR )

Nejsevernejsi - Calama ( CL )

Nejjiznejsi - zatoka Puerto Williams Beagle canal ( CL )

Nejzapadnejsi - Puerto Montt ( CL )

Nejvyssi sedlo - Paso de Jama - 4400 mnm ( CL - AR )

Nejsilnejsi vitr - Torres del Paine ( CL )

Nejvetsi slejvak - Mendoza ( AR )

Nejvetsi dusno - Puerto Iguazu ( AR )

Pocet prekroceni hranic - 7x ( 14 razitek )

Pocet letu - 4x

Nejhorsi pristani - Buenos Aires - Boeing 777 - Air France

Pocet hodin v autobusech - 103

JAWA 350 - 1x Mendoza

Octavia - 2x Chile

Fabia - 1x Chile

Sklapecka F.X.Meiller - 3x Patagonii v Chile

Svarecka ESAB - 5x v Argentine a v Chile

Diky vsem za pozornost. Radi se s vami podelime o fotografie ( www.tunelteam.com ), video a more dalsich zazitku.

Vasi cestovatele Hanka a Lukas

Zavidim Ti, ze nemas ridicak. Evidentne si dokazes zorganizovat zivot tak, aby ses bez nej obesel. To se mi uz asi nepodari. I kdyz diky bodovemu systemu mozna ano... Par zarezu uz mam.

S VIP travel tady nejsme, ale asi by s ni vyslo levneji. Zlate cenove relace v Peru a Equadoru v roce 2004. Konto krvaci a oko place...